A5a

[Σ:29186]

::: Pour féliciter :::

1.1.2026

      Přeji Vám všem, drazí, kteří sem občas zabloudíte, mnoho zdaru, finanční prémie a hlavně zdravý tělesný nosič duše. Jsme koneční, važte si prosím každé chvíle zdejšího pobytu, byť je občas peklem - jsme tu jen v kosmické škole, pak jdeme dál. Jak řekl Velký mág prof. Nakonečný před smrtí - nehrajte si s magií, je nebezpečná, pečujte raději o lidské vztahy. Souhlasím s tímto Mistrem, magie funguje, ale je to jako dát dítěti kulomet a granáty. Ledabychom byli skutečně dospělí, s morálním srdcem a velkým výcvikem duše. Ale to se dočtete v seriózních knihách o hermetismu. Dal jsem Vám darem staré archivní skladby, kéž Vám nezpůsobí depresi, kterou jsem si tehdy takto zpracovával. Pracuji roky v pomáhajících profesích a viděl jsem tolik bolesti, zoufalství a těžkostí bytí, ale péče o druhé je určitý klíč k smysluplnosti. Prosím, nepohrdejte lidmi bez domova, zkuste se do nich vžít, málokdo si to vybral vědomě - což je mýtus u lidí, kterým se daří.

      Technický dodatek: Album Helve-lust obsahovalo chybu, je dnes opravená, můžete si jej stáhnout znovu do sbírky a smazat původní ZIP soubor. Také mám archivní vinyly alba Absinthium na prodej či dar. Ale nejprve si zdarma album stáhněte, ať nekupujete zajíce v pytli.

      Přiznám se, že se mi aktuálně moc hospodářsky nedaří. Hypotéka je nemilosrdný druh otroctví, stát nás po všech směrech zdaňuje do vyždímání. Poprosím Vás, kdo můžete, o drobné dary. Na oplátku budu více psát a pokusím se o více poezie, a více krásy v ní. A také můžete přijet na kus řeči, když už mám ten pokoj pro hosty v hypotéčním bytě. Děkuji.

2600869083/0800

::: Černý pátek :::

21.11.2025

Kdybys tak věděl, chlapče, co bude trápit tělo Tvé a duši v černý pátek. Ještě nejsi starcem, ale mladíkem již vůbec. Svou černou kutnu dal jsi příteli a s dívkami již není řeč. Ty staré krásky povily dítek v zemích, kde domluvíš se španělsky, a jiné povídají si se stroji. Pojíš drceného listu z rostliny země vzdušných válečníků, kde spadly tuny zápalných bomb a zapiješ kyselým mokem, který uvařil Němec z L-karnitinu. Nadechneš se spór tekutého nikotinu s lebkou na obalu, který napovídá, že to s Tebou druzí nemyslejí dobře, nebo možná hůře - ještě ano. Na čínské burze spatřuješ jen krach a pády pomíjivých hodnot, přestože doufáš, že jsi obětoval sůl potu světa a zlato odříkání správnému démonu. Hliníkový kříž z ostudy nemůžeš nosit, zejména u červené krčmy, neboť věříš v pověry, že přitahuje nehody a krev. Saturnovu pečeť jsi raději zabouchnul ve skříni, neboť ta je jen pro odvážné. Ale tázal se Tě mladý adept, zda jsi věřící, řekl jsi ANO ve jménu egyptských bohů a Kyra je tomu svědkem. Templářská truhlice zůstala prázdná, jest chudoba Tvá zbroj a hlad mečem. Své nářadí si nosíš v hlavě, ale bez nafty daleko nedojdeš. Už druhé nerozesmíváš vtipem, ale vážností.

Proklínáš jitro, ale těšíš se na černou noc a tuto malou každodenní smrt s modlitbou ke svaté panně, byť bys nejraději s turbanem šel k černé kostce, která spadla z její klenby samotné. Takový strašný lektvar, který si musíš denně umíchat, by probudil medvěda až v létě. Snad někde tudy, mezi dvěma světy jsoucen, vede stezka k žebříku světel z tohoto vězení. Co tam řekneš jednou? Vyznáváš všechno, kéž jsi dobře zpytoval paměť svou a nezůstalo dluhů, kéž! Netoužíš po ráji, spíše bys tak šel na okraj toho Všeho, když andělé dovolí, a pár tisíc let si ještě přemýšlel v bezčasí a zapomněl na všechny životy předchozí. Třeba mne někdo zavolá a budu jeho pomocným duchem, budiž, poradím podle nejlepšího svědomí, když nebude příliš naléhat. Úplně to vidím, někdo se ztratí až na okraji Nesmíru a ten nejposlednější fragment vědomí ho obrátí zpět - k moudřejším. Tam bude můj domov. Možná to bude trucování a navštíví mne hvězda, se kterou budu dlouho rozprávět. Budu jí závidět, jak krásně září poklidným a čistým bílým světlem, které lze stvořit jen v hlubinách černé prázdnoty, bez které by nevynikala. Splynutí je nepředstavitelné...

::: Poprask na módní scéně :::

8.8.2025

Dalo by se s velkou odvahou říci, že klíčem k volbě nemusí byt jen sampatie, nýbrž i čirá nenávist k symbolu, to celé začarováno sklonem k napodobování davu. Jistá spanilá dáma jakoby slízla pomstu národa, který nabyl dojmu, že je potřeba někoho, komu bylo shůry naděleno spanilosti a bohatství, po lidově ztrestat. Pozornost hned upoutá nejvyšší komín, který vybízí k přihazování s pocitem, že to nebude jen tak, možná nějaká zákulisní zásluha - kdo ví? Říká se, že soudit dle slupky je povrchní, proto jsem si dal za cíl, že přesně tak budu volit - čistou intuicí a pocitem, se všemi vnitřními projekcemi a protipřenosy. Nakonec jsem se u orloje obrazů zasekl natolik, že ze mě byli někteří návštěvníci již nervozní a já z nich, že volí příliš rychle.

Podle čeho soudíš?
      Některé dámy jsem zcela opakovaně přehlédl, byť jsem si ke každé tváři hledal osobitý vztah. Některým jsem vyloženě křivdil, některým sprostě záviděl peníze, některé arogantně intelektuálně odsoudil a u některých si přiznal, že bych jim určitě neposloužil ani jako držák bicyklu. Nikoho ale osobně neznám, tudíž příběhy povrchu mi slouží jako zrcadlo niternosti. A za možnost si prožít takovou čistou sebezkušenost přeji všem účastným mnoho fortuny a dvojnásob hotovosti v kapse. Nejvíce jsem se zasekl u čísla 12, možná proto, že knihy listuji vždy odzadu a nakonec poklad jsem nalezl v šedé zóně, s o to ale větší radostí po následné lustraci na stránkách soutěže. Ano, přeji Vám kočku a vítězství ve speciální kategorii "Miss můj subjektivní vesmír dneška"!

      A něco morálního závěrem - kdybych byl miliardář, udělal bych konsensus následující: "Méně spořeoděnosti na podiu z principu, ale také metlu na lid s bramborákem na tácku při předvádění umění oděvního a bižuterního! Stánek s pivem bych schoval za nějaké roští, leč destiláty by mohla nosit hosteska s kravatou na tácku zdarma. Hudební doprovod by měl projít překladačem, co zní jako nevinná pop múzika, je v překladu jedna kletba za sprostým slovem. A nějakou větší osvětu světu vzhledového umění, třeba filosofickou debatu profesorů s žáky uměleckých škol, kterou by nakonec nějaký speciální host shrnul jednou větou. A také bych povinně pořádal kategorii "největší kverulant z publika", které by z hostů na konci akce určily samotné účinkující a tito, nebo tyto, by za své vstupné dostali kurs smýkání po chodníku ochrankou s certifikátem v poskytování první pomoci, neboť spravedlnosti je třeba učinit za dosti."

      A něco morálního závěrem - kdybych byl bilionář, tak by tam byla cedule "vstup zakázán všem lidem" a všechno by bylo moje, a pivo by se lilo rovnou do kanálu, aby se ušetřilo za zbytečnou práci. A hned vedle by se pořádala akce "pivní hody" a byla by tam stejná cedule, aby měli lidi vztek.

::: Krizový protokol pro kolaps energetiky :::

21.7.2025

Oblíbené televizní pořady je třeba mít v analogové podobě, po pěti dnech hladovění začnou být animované. Po čtrnácti dnech začnou žít příběhem, zejména při dlouhodobém nedostatku světla. Pokud máte za souseda profesora etiky, můžete očekávat útok beranidlem na dveře dvacátý den výpadku sítě. Tlupy kanibalů s žebříky, bydlíte-li ve vyšším patře bytového domu, lze odrážet hrncem s vařeným olejem, ale otevřený oheň v bytě Vás může otrávit a olej jste možná vypili po první úspěšné obraně dveří. Sklepy budou vybrakované, ale pár zakopaných konzerv na odlehlém místě značí prozíravost. Jako platidlo při obnově sociálního smíru bude platit tvrdý alkohol, ale běda, jestli mu propadnete při prvním pocitu nepohody. Antibiotika a analgetika budou stříbrem. Kvalitní ruční mechanické nářadí bude k nezaplacení. V zimě lze uvažovat o vysklení okna a zhotovení provizorního komína z plechových trubek, ale pokud nejsou v okolí stromy, mohou být delší vycházky nebezpečné, neboť s tornou klestí neutečete zuřivému davu. Studovaní lidé budou mít jistě slušnou zásobu paliva v knihách, takže se případně podíváte k sousedovi, pokud přišel o beranidlo na barikádě na chodbě. Luštěniny lze nechat "uvařit" ve studené vodě přes noc v hrnci, jednoduše změkčí a zvláční. Sypaný cukr vydrží roky bez degradace, ale pití dešťové vody je o zdraví, zde budou ve výhodě měšťané podhorských měst, kteří mají zmapované lesní prameny.

Síla aktivní imaginace!
Ale nejen chlebem živ je člověk, lze se nasytit estetikou, optimismem a nadějí v sociálně spravedlivou společnost opřenou o uhelné rezervy národa a kvalitní umění.

::: Vrchol, americký peek - s korekcí :::

31.5.2025

      Ether po kolapsu začíná nabírat důvěryhodnosti, kdo nenakoupil na dně moří, muže si nyní krájet buřinku s kremžskou. WEB3 bude platforma nového světa, stejně jako jsme my staří 3,5 disketáři nenáviděli poškrábaná CD, která slibovala věčné úložiště, v kleče jsme se klaněli Flash disku s kapacitou 4 MB. Po dvaceti letech sotva přehrajete ten umaštěný zlatý disk. S grafikou Ecstatiky, což byl trend moderní 3D grafiky, by nás sedmák gymnázia ubil jménem homourážky. Pár koulí v shluku bilo jiné koule, už tehdy jsem to bojkotoval jako šeredně 3D Lands of Lore 2, byť ta animace střelou balisty do hrudi čtyřrukého obra byla vyšperkovaná. Byly to porodní bolestni nové éry, kterou si součastník neuvědomí. Dnes si koupíte Tempest Rising a máte červenou bouřku ničící hlavní bitevní tanky za metalu od Franty Klepacki. Ten génius, který dal pouštní Duně 2 mystický rozměr posvátna, měl vysoký smysl pro harmonii a ambient, skutečný skladatel.

     Ale zpět ke kryptografii. Je velmi nestabilní, ale primitivním intuitivním pocitem vidíte ta pohoří. V pádu kupovat a házet papíry na burze, ve vysokém rychle prodávat na stabilní měnu. Je to hra, kdysi jsem slyšel příběh nezletilé dívky, která takto reagovala a vyhrála nejedno klání investorů, ignorovala technické analýzy a nečetla žádné zprávy, možná tak příručku pro mladé wiccanky. Veškeré zprávy jsou kamufláš a řízený chaos. Dívka jen počkala na vrchol, prodala, v údolí zase nakoupila. Geniálně jednoduché věci fungují z principu.

     Platí jedno pravidlo, při pádu kupovat, při růstu prodávat podle naší učitelky. A nečíst balast rozptylující - že někde vyteče olej do řeky z elektrárny, neovlivní nic. Je to velmi primitivní a zároveň nepředvídatelné jménem masové hysterie, klíčem je imaginace průměrného investora, který propadá strachu a chamtivosti v cyklech.

     Přes všechny spekulace je cennější láskou být, lásku dát, nepříteli nastavit tvář. Možná to znáte z práce a jistého filmu o Švýcarovi. V běžném otrockém řádu pracujete na díle a hierofant Vás zadupe, navíc s pocitem moci, do prachu. Představte si, sestry a bratři, že Vás řídí hvězda a ten ubohý člověk je horlivé zvířátko, které Vás sužuje, jen aby Vás vedl k mistrovství ducha. Dejte mu zbytky a s láskou mu odpusťte. Láska není eros, je to vznešený nadhled nevyřčený, strpený. "Co mi může udělat člověk?" Trýznit po zemi a ztrpčovat přítomnost, ale u Boha zapláče, až si to prožije sám ve Valhalle a na stěnách uvidí své činy, budiž mu nebe milostivo. Jsou to síně pro duši, pravověrný půjde za světlem milosti, kajícník si prožije iterace svých křivd, pocítí hrůzy a strachy, study, vše co napáchal. Ale i tak Bůh je milující, že mu zavčasu podá ruku. Řekne: "Už chápeš, co jsi učinil sobě?"

     Nebuďte pijan popudlivý, nastavte druhou tvář. Násilník s krví plnou grafenu zapláče jednou a Vám andělé se ukloní. Hovořím s nimi, jsou jako pradědé - nechají Tě v hříchu prodlévat a modlí se za Tebe, jednou řekneš slovo, a Tvá duše bude uzdravena. Jsou věční, myslím, že někteří bývali i lidmi a opustili svět počitků, pro onu marnost chtěli pryč, už jim nechutnala pečínka, ani polibek manželky. Každou noc Tě střeží andělé, i když nosíš obrácený kříž a proklínáš křest, ďáblové se nad Tvou postelí sbíhají, jako bys lucernou vábil krvesajný hmyz, ale Tvůj ochranitel jim nedá získat Tvé tělo. Je to neviditelný rytíř vzbuzující bázeň zlému. Dej mu vděk občas, můžeš-li, před každým usnutím. Představ si bytost, která okusila, či dokonale zná svět, ale šla výš pomáhat slabším. Vzdala se požitků, vlastní vůle a poklonila se Bohu. Nemáš většího přítele v tomto světě, snad jen v říši koček. Kéž by se zhmotnil, abych mu v kleče vyznal pokoru. Ale jak ho znám, řekne stroze: "Vstaň, jsem jen Jeho posel..."

::: Krize středního věku :::

18.3.2025

V roce jednoho Saturnu jsem okusil onen pověstný fenomén "krize středního věku", kdy si zralí muži kupují čtyřkolky, aby se rozloučili s mládím. Duše, která zraje pomaleji než tělo, odmítá společenskou roli a šedivění ve stereotypním proudu bytí. Tam někde je touha začít znovu, nebo se na chvíli vrátit zpět do rebelské nezřízenosti. Oslavil jsem vydatně konec opožděných studií. Tato krize je přeměnou a pochopením, že ono bájné a mladé končí pořádnou ránou do hlavy, aby se muž vzpamatoval a zjistil, že čas utíká čím dál rychleji, proto by ho nemusel promarnit... Co lze ještě v půlce žití stihnout? Přečíst hromadu grimoárů, otevřít se lásce, realizovat se pracovně k mistrovství, dohrát Stronghold v údajně úplně fakt definitivní edici. Hlavně pozor na hlavu, pokud krvací, něco špatného z mysli odtéká...

Bandáž zklamala
Přetemný přerod roku byl a zima temná a pustá, je čas vstávat a opravit škody a ostudy mezilidské. O pomačkaný vůz bylo postaráno, tělo se svalovými křečemi svíjí se zpět k životu ze záhrobí, ještě si dočistit krev a naplněn solí s analgetikem vzhůru k novým obzorům!

Sůl je život
Nějakou dobu tento blog byl odstaven, asi je opravdu propojen s mým životem...

::: Nikdy nedrážděte hydru výjimečností :::

14.12.2024

Pokud vykážete jinaké myšlení, matrice si Vás najde a zpokutuje. Poučením tedy jest být v souladu s davem. Cokoliv odchylující se bude nekompromisně ztrestáno. Parkujete-li, tak vždy s proudem, nikdy proti proudu pana Hájka. Přestože jste nikoho neohrozil, nikomu nezpůsobil obtíže, systém Vás ztrestal za originální řešení parkování ve výši ceny 0,5kg párků vyšší jakosti.

Nebuď nápadný a nevybočuj z řady!

::: Myství :::

25.10.2024

      Sen byl analyzován na kursu Daseinsanalytického výkladu snů jako spontánní snové zkušenosti frekventanta přesně noc před zahájením kursu - dne 10.9.2024.

Příběh:

      První obraz snu byla cesta autobusem kamsi do východních zemí (směrem k Rusku z Česka), byla tma a jako proživatel snu jsem netušil, kam přesně jedu, netušil jsem důvod cesty. Neznal jsem konečný cíl cesty, pouze jsem vnímal noční jízdu s pocitem určitého nebezpečí a strachu, jakoby cesta nebyla legální. Má hrůza se zrealizovala při náhodné silniční kontrole armádní policií na neblíže určeném a improvizovaném stanovišti. Jednalo se o nečekanou hlídku na silnici, rutinní kontrola ozbrojenců…

      Dále nastalo zatmění snu a střih do jiných kulis.

      Ocitl jsem se ve velmi zchátralých prostorách starých kasáren jakoby dob šedesatých let, ale s pocitem současnosti právě úvahou o příslušnou míru zchátralosti věkem těchto staveb. Procházel jsem se těmito nevlídnými komnatami a potkával jsem vojáky, které jsem poznával podle uniforem jako Ruské, přesto odpovídající době spíše druhé světové války pro zimní boj, byť bylo ve snu pozdní léto. Vojáci měli tmavě béžové vatované bundy s nevýraznou kamufláží, uniformy pro boj v městské zástavbě pro zmiňované chladné období. Důležitým pocitem byla skutečnost, že jsem nebyl vůbec vězeň, ale ani vítaný člen stavení, kdosi jako omylem zblouděný člověk s ochranou bezvýznamného civilisty, kterému nikdo neubližoval z principu, ale ani mu nikdo nevěnoval vážný pohled. Cítil jsem se zcela ignorovaný, nikdo se mi ani nepodíval do očí. Hledal jsem toalety, bloudě labyrintem ošuntělých a zdevastovaných podzemních chodeb kasáren, a potkával zcela netečně se tvářící vojáky, kteří se ovšem začali pohybovat rychleji a koordinovaněji, jakoby se něco začalo dít. V jejich pohledech nebyla žádná emoce, pokud mne někdo míjel, uhnul mi uctivě z cesty, ale přešel mne jako cosi „zcela nedůležitého”, nikdo do mě nevrazil ramenem. Jako bych byl nečekaným hostem, který zapadl zcela omylem do nějaké neznámé probíhající situace, který je chráněn nějakým kodexem místních vojáků pro takové „zvláštní případy”. Pamatuji si ještě výjevy toalet, byly to nouzově sbíječkou provrtané díry v podlaze zcela přeplněné výkaly, které se přelévaly všude po okolních dlaždicích, naprosté zoufalství, hnus, odpornost a marnost z hlediska hygieny.

      Proběhl další střih snu do nové situace.

      Naše kasárna byla napadená vojenským útokom, nepříliš koordinovaným, ale zuřivým a náhlým. Ukrývali jsme se v rozvalinách před kasárnami na otevřeném bojišti. Pocitově (neboli čistým porozuměním v orientaci snu) jsem cítil, že jde o silný útok Ukrajinců. Děj se odehrával v sutinových haldách uprostřed protilehlých obsazených budov, podle všeho se jednalo o velké město ve velké válce, protože střelba zněla odevšad a duněly i výstřely děl. Útočníci na nás stříleli z vyvýšených pater výškových budov, které byly zcela ostřílené původními boji, některá místa měla stržené zdi a některé budovy byly před kolapsem. Vojenský pluk na mé straně odpovídal stejnou razancí, zběsilou střelbou na všechna místa útoku, vojenská situace byla patová ve smyslu zákopové války, ve které nikdo nemůže opustit úkryt. Byla ta dlouhotrvající přestřelka jednotlivců s velmi silnou intenzitou.

      Důležitým mezníkem snu byla skutečnost, že jsem si náhle uvědomil (respektivě prohlédl si tělo ve snu) své oblečení a výzbroj. Měl jsem černé taktické vojenské oblečení neodpovídající žádné straně. Měl jsem jako zbraň černou vzduchovku (vyloženě slabou zbraň), ale opatřenou optickým zaměřovačem. Aniž by mě kdokoliv vyzýval k boji či z něho vyháněl, přimknul jsem se pocitově k napadené straně a připojil se k boji s pocitem, že chci chránit sám sebe a chci se jako individualita ochránit, abych mohl co nejdřívě zmizet z konfliktu, který nechápu a neprožívám jako osobní, jen cosi jako omyl a nedorozumění. Pamatuji si svou taktiku, byl jsem skrčený za silnou železobetonovou odstřelenou ruinou nějaké části ze zborcené budovy. Všude kolem probíhala náhodná nekoordinovaná vřava a zuřivá střelba. Sebral jsem odvahu vystrčit hlavu, odkrýt se a zamířit na prvního viditelného bojovníka druhé strany. Vystřelil jsem a hned jsem se zase schoval na přebití své jednoduché jednoranné zbraně. Uvědomil jsem si, že i se slabou (až spíše symbolickou) zbraní mohu reálně pomoci své straně tím, že se vystavím riziku coby terče pro palbu, čímž uvolním možnosti jiným bojovníkům mířit déle a střílet ostře. Tuto taktiku jsem opakoval, vystrčit hlavu s pocitem, že se vystavuji možné smrti, ale pomáhám reálně bojovníkům na mé straně. Chápal jsem v kulisách snu, že nikdo z nepřátelské strany z té dálky ostřelovačských bojů nepozná, že mám slabou zbraň, vizuálně asi působila jako opravdová. Dokonce jsem si uvědomil, že optickým zaměřovačem mohu zasahovat obličeje nepřátel a tím je třeba paralyzovat, a alespoň částečně ochromovat. Pamatuji si pocit, že s každým vystrčením hlavy z krytu a zaměřováním jsem cítil až napínavé riziko možné smrti, kterou nemohu ovlivnit, ani předpovídat, ani jakkoliv „obelstít”, bylo možné se prostě jen odevzdat náhodě či osudu, čisté přítomnosti s vědomým rozhodnutím tak činit. Začal jsem boj prožívat více kolektivně, ne už jen za sebe, ale jako opojený adrenaliem, jako záživný a napínavý zápas na prahu života a smrti, ale s pocitem nesmírné kvality života, který jsem začal vnímat jako jedinečný a cenný dar, v plné živočišné syrovosti a plnosti, v jeho upřímné obhajobě, bez ohledu na cokoliv vnější. Přestal jsem se cítit osamělý, cítil jsem, že spolubojovníci využívají mé zapojení do boje a mohou provádět různé přesuny a manévry. Cítil jsem prostě „plné přítomné bytí všemi smysly existence”.

      Nastal další střih snu, útok v podvečer ustal bez jakéhokoliv vítězného postupu žádné ze znesvářených stran. Střelba utichla jako vyčerpaná, jako rutina, která se opakuje každý den, odebírali jsme se postupně do kasáren k odpočinku s šedivou vizí, že zítra nebude lépe, ale už máme dnes splněno. V nestřežené chvíli, když už neprobíhala křížová střelba a všichni jakoby šli po šichtě s jistotou a unaveným klidem do ubykací, vyběhl z utajeného úkrytu po mé pravici útočník. Vyběhl z nenápadného východu budovy, která měla plechové dveře a dosud z ní neprobíhala střelba, nikdo si tohoto místa dosud nevšiml. Dveře kopem vyrazil mladík, téměř dítě, nebo mladý muž, na pomezí puberty, a nesl překvapivě ničivou zbraň - na rameni nesl raketomet s výrazně obrovskou černou raketovou hlavicí od pohledu a zaměřoval naše pozice, které se již téměž rozpustily v duchu snížené obrany. Využil velký moment překvapení, ale já jsem ještě neodcházel, byl jsem mu nejblíže a nemohl o mně vědět. Můj bezprostřední pocit ve snu byla jistota, že pokud na nás vystřelí, zničí úplně naše opevnění a zasype sutinami spoustu životů, ale ne přímo mě, protože jsem setrvával ve frontovém úkrytu, určitě bych to sám přežil. Neustupoval jsem původně jako ostatní z pocitu, že boj nekončí, byl jsem jako obezřetný naivní nováček. Prožil jsem ale bezprostřední nutkání a příležitost, že musím okamžitě, téměř instinktivně, zasáhnout a ochránit druhé. Pamatuji si, že jsem v taktickém oblečení nahmatal teleskopický obušek, o kterém jsem dosud nevěděl. Vystřelil jsem svou vzduchovkou na útočníka a vyběhl na smrtelný kontaktní boj. Zde si nepamatuji detaily, ale raketový střelec byl tak zaskočený, že nemohl vystřelit a tím, jak jsem vyběhl do otevřené fronty, zvedl se opět masivní útok ze strany mých spolubojovníků, kteří si situace všimli a rozhořel se opět krvelačný boj, tektokrát i vyběhli z budov za mnou do přímého útoku. Raketa nevystřelila a ten asi patnáctiletý mladík ležel bezvládně na zemi umlácen. Protiúder spolubojovníků byl tak masivní a nečekaně prudký, že vítězně zneutralizoval celou bojovou zónu.

      Nastal další střih snu, procházel jsem se stejně ošuntělým podzemím kasáren druhého dne, ale změnila se kvalita vztahů. Byl jsem najednou vnímaný druhými, v očích na chodbě potkávajích vojáků jsem cítil přijetí a to nikterak přehnané, glorifikované, nebyl jsem hrdina, ale zasloužil jsem si jejich opravdové pohledy do očí a možnost si i opravdově zasalutovat, rovný s rovnými. Cítil jsem pocitově, že jsem si zasloužil přijetí do stavu místní podivné základny, do které jsem „byl osudem vržen, či jsem do ní prostě náhodně vpadl”. Pamatuji si, že po tom posledním útoku jsem mrtvým nepřátelům sebral i opravdové zbraně, první byla skutečná útočná puška starého typu s velmi bytelnou dřevěnou pažbou a také brokovnici, která byla podobného vzezření a posledním poselstvím snu bylo, že tahle se bude hodit jako zbraň proti dronům (což je odkaz na dějovost soudobí). Nakonec jsem ještě nalezl toaletu, tedy stejně ohavnou díru, která měla alespoň cosi jako dveře, což přineslo pocit úlevy.

      Celkový scénář snu byl tedy jakousi cestou od nechtěného a nezaujatého přežívání (možná onen odjezd do bezpečí kamsi autobusem) sebe sama za své individuální potřeby, ale s konečným pocitem skrze nezapomenutelný a smrtelný zážitek boje k větší plnosti života. Zážitek ohrožení skupiny lidí v naprosto empaticky spoluprožívané kolektivní nouzi mi dovolilo prožít přimknutí se ke společenskému celku, který se stal mou bytostnou součástí. Mé individualistické já se ve spojení s druhými rozšířilo na „My”. Konec snu vzbuzoval pocit jednoty a sounáležitosti s celkem, do kterého jsem vpadl sice bez plánu, rozhodnutí či záměru, ale opravdově a právě sounáležitost s druhými mi dovolila pocítit „být větším rozměrem” ve smyslu existence. Cítil jsem tajnou vnitřní hrdost za svou odvahu, ale i pokoru za druhé na mé straně, kteří neobětovali o nic více, a to ještě s respektem, že zde bojovali o kdoví kolik dnů či let déle. Cítil jsem se rovný a skutečně přijatý ve společnství, byť snovém, ale se zkušeností přesahující do bdělosti. To přijetí bylo pocitově upřímné, zasloužené a skutečné v kulisách snu a zůstalo mi i v bdělé realitě jako nová kvalita.

      Pan Růžička v tom zahlédl pojem, který jsem dosud neslyšel, ale nyní si ho budu pamatovat jako: „Myství”...

::: Odkaz Prastarých.mp3 :::

19.9.2024

Nikdo Ti neřekl o Tvém původu,
učili Tě lži a vychovali k poslušnosti,
v nejtemnějším koutu srdce cítíš,
že nejsi z tohoto světa ohavnosti!

Gojská zvířata Tě mučí hloupostí,
ke hvězdám vzhlížíš jako k domovu!
Tvé vlasti nadzemské...

Odjakživa jsi byl jiný, vnímavý,
kupříkladu cítíš lítost s pohrdáním,
ta hlučná zvěř jest neklidná,
když zamračíš obočí odevzdáním...

Nikoliv člověku, však Sumeru,
budoval jsi vysuté zahrady,
Prastaří Ti dali plány kosmu,
však uvízl jsi v Zemi ohrady...

Gojská zvířata Tě mučí hloupostí,
ke hvězdám vzhlížíš jako k domovu!
Tvé otčině nebeské...

Odhodil jsi pokory falešné,
na Tvém čele jest vypáleno znamení,
jest to zářící hvězda bílavé
barvy, osmicípé to zjevení!

Nesloužíš světu, neb jsi průchozím,
s úctou hosta se zastavíš nad chudým,
Tvůj chlad odměření neskrýváš,
přesto usiluješ být vznešeným...

Nermuť se světem, bratře,
na konci cesty dojdeš poznání,
nedluž světu, do pětníku vyrovnej,
co dlužíš osudu s úrokem...

Nermuť se světem, bratře,
na konci cesty dojdeš poznání,
nedluž světu, do pětníku vyrovnej,
co dlužíš osudu s úrokem...

extLINK:

odkaz_prastarych.mp3 - 2,9 MB

::: Špatné zprávy o modrém záblesku :::

18.7.2024

Věnoval jste se té nejvznešenější magii ve svém šlechtickém nitru, a svět se začal propadat do hrubé melodie hmoty. Přesto jste vytrval a zušlechťoval ideály pravdy, symetrické krásy a lásky k Bohu. V pozemském bytí jste ještě nedosáhl moci, aby Vás nízkost ušetřila své sprostoty. Jste chudý aristokrat vesmírného království. Když kráčíte pod hvězdami lidským společenstvím, obořují se na Vás bestie toho nejhoršího stavu. Pro Vaši mlčenlivost si Vás dobírají v kuloárech, že prý máte malý zájem o život a proto potřebujete invazivní přístup ku Vaší kontrole, jinak si nepomůžete v obživě. Tak dokonale Vás přečetli a neposlouchali. Stonásobní vrazi lidí Vás odsuzují z pohrdání lidstvem, protože nemáte polnost a dítek s naježenými vlasy a zlostným pohledem, s vypadanými mléčnými zuby, ale s krutostí v očních vacích, které značí budoucí personu. Ropuchy v lidském těle Vámi pohrdají, jakobyste mohl za válku a hladomor, kterou samy způsobily ignorací Boha a následováním falešných vůdců. Ale pak kdosi prohlásil, že na nebi se projeví modravé znamení, ukáže se Bůh a povede zmatené národy k míru. Chvilku jste se tajně radoval, že injektovaná zvířata pomřou, že Bůh oddělí zrna od plev, a zavládne kosmický ráj. Ale kdepak, absolventky reiky kurzů s certifikátem se opět ujmou moci, neboť najdou lék v mořské řase a pánevním tanci, a o to více se zradikalizují ve své svévolnosti a urputnosti. Všechny nás zahalí chytrý prach, elektrizující a živoucí carbonium, bude přenášet myšlenky ze strojového oblaku dat a nikdo krom vznešených mágů si toho nebude vědom. Tito lidé budou jako živí nemrtví, velmi vzrušiví, dráždiví a vzteklí. Půjdete lidským společenstvím pod hvězdami, ale budou se po Vás sápat jako topící se šelmy. Jak můžete být tak klidný? Na nebi se zjeví velkolepý obraz, ale nebude od Boha. Bude to ubohá hříčka světel, která se zavlní, když jí budete pozorovat bedlivě na okraji - u generátoru elektřiny nebo u čočky projektoru. Vězte, že ještě teď to bude od člověka, aby Vás zmátl. Zuřivé davy s klacky začnou bít hlavy a jmění sápat v nejbližších skladech pod vlivem modrého zakalení mysli. Sám se budete potýkat, milý aristokrate, s touhou po pomstě. Ale vytrvejte, prosím Vás, nešpiňte se světem. Nechte spadnout všechen oheň bez odporu, zcela odevzdán. Přece tu nechcete žít skrze další pokolení, jste duše na pozemském rozcestí a procházíte, nesoudíte, jen kráčíte jako host. Ale pokud Vás chytnou drápy bestií, nemilosrdně je zlámejte a hlavu těch stvůr ukopejte do stavu neživého. Dostal jste život, proto nepohrdejte darem. Tak těžké nastávají časy. Leč vytrvejte v tomto zlém snu, kohout brzy oznámí úsvit! Neztrácejte šlechetnosti do poslední chvíle, ale dbejte ochrany svého života, to Vám opakuji! Tahle perfektní bouře, jak bylo psáno, se přežene jako uragán a svět se bude otřásat v samotných čtyřech pilířích této božské kupole. Buďme jimi my, bratři vznešeného Saturnova učení, milosrdní, ale nelístostní, kteří pochopí...

Buď světlo znovu od Tebe!

::: Nukleární SWOT analýza :::

16.5.2024

Předem je nutno poznamenat, že tento článek vzniknul jako placený a finanční původ sahá až do dob husitských válek, ale nebudeme nyní zkoumat historii, když se určitá prastará božstva olizují nad představou hořících obětí. Zážitek nukleárního výbuchu lze zažít v mystickém snu, pokud se opravdu zblázní živlová rovnováha bytosti po thanatologických meditacích. Krása a hrozivost se objeví jako oslňující záblesk teplého světla slunečního typu, jen slunce není malým bodem na klenbě, nýbrž je všudypřítomný. Pak přichází tlaková vlna, kdy už vyděšená duše vyskočila z fyzického těla, ale i tak cítí nápor a pocit strašlivosti s fascinací. Tento článek tedy bude určen všem, které by taková událost zaskočila nepřipravené.

Budiž světlo!

SWOT

S - Silné stránky = fenomenální zážitek, který stojí za jednu inkarnaci

W - Slabé stránky = nebýt v epicentru, ale příliš daleko, zůstat oslněn s následky a zažít spad jedovatého elektrizujícího prachu, který je hořký jako chřipka s pelyňkem, ze které není návratu

O - Příležitost = nemuseli bychom na poštu nebo k boxu s objednaným zbožím; všechny bolesti partnerských vztahů či zřídla mezilidských pří by se proměnila v nepodstatná; platby za internet, daň z nemovitostí a povinné ručení by bylo definitivně splaceno; mrzutá rána, kdy zvoní budík do práce, ta tam by byla; už by nebylo potřeba hrát zbytečné počítačové hry, které jsou dřina bez zábavy; STK by také nebylo třeba řešit, neboť by se plechy, gumy, plasty i kovy odpařily; úzkost nad cenami kryptoměn by se přetavila v nicotnost; už bychom nikdy neslyšeli skřeky a houkačky sanitek, též by nebylo třeba utrácet těžce nabyté peníze za houbovité pečené bochany; dárky na Vánoce by už vůbec nebyly stresem, natož letní dovolené a pohanské slunovraty; pracovní úkoly by jeden škrtnul, také domácí úklid a nutnost vyklidit sklep; kdo má malé děti, vyřešil by příslušnost ke školce, případně pořizování kostýmů na různé besídky; v podstatě by šlo mluvit o účinné důchodové reformě pro dotčené; nemělo by již význam čistit okna od solí barya a stroncia; vyřešily by se výpadky dodávek léků a antibiotik; také by šlo mluvit o nenutnosti hledat zapomenutá hesla na internet; třeštění hokejových fandů by zamrzlo a sekačku na trávu bychom mohli v servisu nechat nadobro...

T - Hrozby = nutnost vrátit akademické diplomy a čestné tituly a prožít lítost nad všemi dny abstinence nebo dny, kdy nehrál alespoň 5h v kuse black metal; škoda všech shořelých grimoárů

Závěr - Posuďte sami, pokud Vás ještě něco napadá, napište do komentářů...

::: Pohled do zákulisí kvantového počítání:::

23.1.2024

"Kamarádi, mnozí z Vás si často lámete hlavu nad tím, kam všechny ty kabely vedou a jak to souvisí s vývojem trhů. Mohu Vás upokojit, že to sám nevím, ale určitě to nevede k lidskému dobru." Výrok neznámého zaměstnance vysoko-technologického podniku, známého pod anarchopseudonymem Pan K. Dne 24.1.2024, v podzemním hradišti blíže nespecifikované lokality, ale s bohatou historickou tradicí výpočetního typu.

Už to prasklo!

Kabely vedou samozřejmě do podzemí a mají k nim přístup zaměstnanci s vyšší prověrkou. Dress code je velmi striktní a přísný, připomínající sakrální tématiku. O barvě asi není pochybností. Někteří zvláště vysocí a výrazně hubení muži nosí na rouchu bílé signatury zcela neznámého jazyka připomínajícího sanskrt a arabštinu. Vousy jsou nepřípustné ve všech hodnostech. O některých si myslím, že neviděli slunce a povrch zemský mnoho let, je možné, že v zařízení trvale bydlí a nemají úřední identitu. Samozřejmě jsem nemohl dále, než je přípustné pro návštěvu, a také jsem nemohl s nikým mluvit, vyjma jistého K.

::: Aktualizace ceny barelu - 24 :::

12.1.2024

Tisíc kulí, šedesát sudů, osm kanónů, vycházející hvězda a slunce za kopcem. Ještěže jsi neposlechl pana Kočku a napěchoval jsi Blokového štrozoku. Nyní ještě počkáš, nebudeš dělat nic a tím nakrájíš mnoho hojnosti v budoucnu. Ten tam je čas pochybností, zasel jsi a skliď, pouze nezapomeň zakáti se! Maso bude opět sváteční pokrm, sýr okoralý budeš okrajovat. Nauč se vyvařiti kaše z jáhel, kéž bys měl trochu omastku ze včerejška!

„Věřte v Boha a posla Jeho a rozdávejte z toho, v čem učinil vás posledními vlastníky! Těm z vás, kdož uvěřili a almužnu rozdávali, je určena odměna vysoká.“ 57:7
Můj Pane, kéž bys nasytil všechny trpící mrazem bez přístřeší, osvěžil je svým milosrdenstvím a povzbudil je dobrým slovem ústy, kterými promlouvá Duch svatý. Požehnej všemu kvasu, kterým se zahřívají, tísníce se v temných podzemích betonových tržišť. Pošli všem muže víry, kteří ztratí vlídné slovo a svatou knihu, pošli prostý lid, který se pokojně podělí o kůrku chleba, a také pošli dívku potetovanou s barelem anarcho guláše, má-li dvoukoláku, klidně se čtyřmi. Dej, ať úředníci Hmotné nouze nejsou skoupí, nýbrž osvíceni Jupiterem hojným a blahosklonným.

::: 2024 :::

31.12.2023

Akademičtí přátelé, vznešený národe, milosrdné sestry, chlapci,

kanonáda je hrdá a bravurní, proradní se krčí, budou brzy vydáni pravdě. Nálada na křižníku je bujará, vypráví se mocné příběhy a hoduje se dvojitými večeřemi. Všechny systémy jsou v pohotovosti, posádka bdělá a připravená. Prý někdo poprosil kapitána, jestli by neztratil jednu obrannou raketu čistě cvičně, dychtivě čekáme, co nám řeknou. Vždycky přijde takové malé překvapení, kéž byste mohli zažít tento stav morálky v každodenních věcech - čistý a bdělý plný život boží přítomnosti i tam u Vás.

Učinil jsi si příbytku v Něm?
Jsi můj dobře střežený hrad, mé útočiště. Svárliví, kéž by našli pokoj u Tebe, bojácní, kéž by k Tobě vzhlédli zpříma a zaprodaní, kéž by učinili pokání a umyli si dlaně. Kéž bys otevřel oči těm, kteří Tě ještě nejsou schopni spatřit. A všechny ty uspěchané, usoužené duše starostmi, kéž bys je přivedl k modlitbě. Požehnej Otče světu a přijď brzy soudit naše činy! My si tu vládnout nedokážeme, učitelé byli vyhnáni a proroci zastrašeni, prostý lid byl krutě zabíjen, ale před Tvou vznešeností se opět sjednotíme. Propoj naše srdce, Otče nebeský, Tvoji služebníci čekají na Tvé slovo!

::: Panem et circenses :::

10.12.2023

Co více si přát od života?

26 hodin práce
I duše potřebuje krmit - až přijde Poslední soud, bude na co koukat. Předstoupím před Kroma a řeknu mu pravdu: "Využil jsem nízké inteligence příšer, abych proběhl slévárnou Prométea k cíli s nejmenší možnou námahou." Na druhou stranu, kdybych z toho neměl radost, nepoznal bych tohoto Čaroděje. Mohl jsem také za 26 hodin lidského času sbít krmítko pro sovy, odházet sníh z chodníku a natřít topení. S takovým zápalem by jeden stihl i napsat traktát, že vše podstatné bylo vymyšleno v antice a nyní se stačí vézt na vlnách recyklace, ale kdo by to nakonec četl? My snad? Saturnálie budiž zahájeny.

::: 111 :::

23.11.2023 - znovuuvedení prastaré kybersymfonie

111
extLINK:

111.zip - 52MB

::: Muchomůrka červená :::

12.11.2023

Na dveře kostela rány jako beranidlem, křik, jako když hoří. Farář si přes teplákové pyžamo navlékl kněžské roucho a vydal se otevřít, ani si nestačil promnout ulepené oči solí. Jak otevře, s úlevou, zároveň i překvapením, hned poznává mladého adepta z přípravného kursu na vstup do semináře. Mladík spustí: "Musíme ihned ke zpovědi!" Hned jak se oba zavřou ve zpovědní temné komoře, mladík začne vyprávět svůj příběh: "Dnes jsem si přivstal kvůli houbám, listopadové deště prosákly lesem a klobouky rostou tak rychle, že je to možné trpělivým zrakem vidět! Na svém obvyklém místečku jsem si udělal ohníček a smaženici k snídani s chlebem. Všechny houby jsem si očistil v místní strouze, byla ještě tma, ale první paprsky již oslavovaly rozbřesk. Pojedl jsem smaženice a lehnul si spokojeně na pláštěnku vystlanou zimní bundou, jako bych měl lesní sofa. Najednou jsem začal cítit takové šimrání v temeni, příjemné a pokojné, začal jsem slyšet zvuky lesa mnohem ostřeji, začal jsem rozumět řeči ptactva. Pocítil jsem vůni dřeva, mechu a vody, jako bych měl psí smysly. Cítil jsem tak hluboké propojení a sounáležitost se vším živým, až mi bylo do breku. Taková lítost nad vším utrpením, které si způsobujeme jako lidé a co činíme zvířatům. Takto jsem nehnutě prodléval a rozjímal několik hodin, až jsem si potřeboval odskočit na malou. Šel jsem k velkému dubu, rozhlédl jsem se, jestli nejdou nějací další houbaři, a když jsem se pohledem vrátil k mocnému stromu, zpoza něho vybafl přízrak! Snad šálil mne zrak, byla tam žena, diva, božských tvarů s uhrančivým pohledem, jakoby se smála a přitom se tvářila tajemně vážně, šat měla jako z pavučin, téměř nic nezakrýval. Promlouvala hlasem, jehož melodii doteď nemohu vyhnat z hlavy, jako byste hrál na harfu, mluvila tak pomalu a melodicky, až se mi chtělo usínat a zároveň tančit. Usmívala se jako svůdkyně pekel, celá tvář byla jako z jiného světa, sice krásná lidská, ale s čímsi cizokrajným a nepopsatelným navíc. V záňadří, kam mi stále padal zrak, měla lahvičku s červenou tekutinou, kterou měla koženým řemenem připevněnou ke krku jako pohanka. Vlasy měla splývavé a dlouhé, rozcuchané jako čarodějnice, plné jehličí a listů, vyčnívala pouze ta zvláštní tvář s prapodivným šperkem pod spodním retem. Byla lehce pomalovaná ve tváři, jakoby za líčidla používala jen divoké maliny. Pak mi nabízela gestem dlaň, jakoby mne za ruku chtěla někam odvést. Řekla doslova: "Pojď, chceš-li poznat lásku." Tehdy jsem se otočil a utíkal bez zastavení až sem. Otče, musíte mne zavřít na týden do kobky a neotvírat, i kdybych hlady vyl jako pes!"

::: Základy prastaré kočičí emocionální alchymie 1:::

10.10.2023

      V kostce: ex motio, řídící program těla, "trígr", normální bytost má strach nebo vztek (viz Honzák Radkin), kočky mají složitější spektrum prožívání a proto jim už nikdo nerozumí. Základní emocionalita se projevuje v jednoduchých vzorcích, které se později kombinují do složitějších obměn. Problémem jsou pouze mantinely vnímání a jazyka (resp řeči - když není pojem, není pochopení), který je umí kategorizovat. V jiných lingvistických kulturních systémech je zcela běžné esence hravě propojovat, takže si to stačí ověřit studiem antropologie (tedy to nikdo nevymyslel, ale jest to přirozené). Výčet emocí pro standardního západního člověka je tedy zde:

      Frenetická opulence - pocit naléhavé důležitosti, že je všechno "tady a teď moje a jen pro mě, a to všemi prostředky, a ještě z toho mají druzí radost"; vhodné pro presidenty; nežádoucí pro zákazníka samoobsluhy evropského typu

      Unitární fanatismus - pocit, že je všechno ve výsledku jedno, takže nemá smysl se jakkoliv rozrušovat ani v těch nejextrémnějších podmínkách času a života/smrti, protože se jedná o pocit Vyššího zájmu, který si to řídí po svém; vhodné pro duchovní učitele; nežádoucí pro děti na základní škole evropského typu

      Hysterická platonická polyamorie - nekončící a nezačínající pocit absolutní lásky k nově potkaným duším s intenzivní a okamžitou potřebou přeskočit všechny hranice vývoje vztahu s redukcí na duševno (ne materiálno a fyzično); vhodné pro psychoterapeuty; nežádoucí pro manželství evropského typu

      Kvantový posun - pocit a zážitek stavu pochopení něčeho na základě "předpochopení" vzorce v mžiku světla, takže to nedává smysl druhým, ale možné to je v "kvantovém nexu"; vhodné pro vývojáře digitálních videoher a daseinsanalytiky; nežádoucí pro monotónně manuálně pracující

      Něžný uzemněný amok - potřeba všechno rozmlátit bez ohledu na důsledky jednání v souvislosti s pochopením důsledků, takže jde ve výsledku o "předcházení jim" převedením na menší pohyb (vyvztekání se v hlavě Sokratovským seberozhovorem); vhodné pro impulsivní typy osobnosti; nežádoucí pro italské partnerské vztahy

::: Tajemství supernovy J-47 72 79 67 61 72 :::

17.9.2023

      V první třídě základní školy začne předmět vlastivěda a učitelka chce akademicky prozkoumat úroveň vývoje dětí ve třídě, vymyslí tedy hru na zkoušení a začne vyvolávat děti jen v lavicích, bez hodnocení. Začne zcela vřele a dává zábavné otázky, třeba kde bydlí jelen, a chytré děti se hlásí a řeknou, že ve hvozdu... Dále se zeptá na základní města, třeba jesti někdo ví, co je hlavní město a jestli někdo zná jméno, hlásí se opět bystré děti, jistá Linda dokonce ví, že je to matka měst. Ve třídě panuje zájem až na pět dětí, čtyři se nudí a zlobí, pátý přemýšlí, ale nevnímá okolí a působí smutně. Paní učitelka tedy zkusí přidat grády didaktické záživnosti a zeptá se, jestli někdo zná nějaký hokejový klub, čtyřem chlapcům se konečně rozzáří oči a začnou se překřikovat, než je uzemní Linda znalostí detailů, aniž by působila zainteresovaně v tématu. Tajemný chlapec stále kouká z okna a dává si bradu do dlaní, dosud jako jediný nepromluvil. Na podivného žáka nepůsobí žádné otázky, velikost planety zná jenom Linda, učitelka to tedy ke konci hodiny nevydrží a zeptá se blonďatého chlapce jemných rysů: "A co myslíš Ty?" Chlapec zcela nevinně řekne, že neví, ale že to je jako CDčko a jsou tam tři slunce, žluté, bílé a černé. Učitelka ukončí hodinu a jde do sborovny.

      Ve sborovně usednou pedagogové a říkají první dojmy z nového ročníku, učitelka vlastivědy řekne rovnou analýzu: "No tak Linda, to bude doktorka, ta se bude nudit, ale uděláme jí náročnější individuální plán, možná nějaký překlad výš. Asi tak sedm, osm žáků lepší průměr, valná většina slabší, je to rok od roku horší, čtyři budou hodně zlobit a jedno autistické dítě, zkusíme zapůsobit na rodinu a třeba to půjde nějak přes dětského psychiatra, možná by mohla zasáhnout nějaká organizace, udělat speciální doučování, uvidíme, co je to za rodinu." Zbytek pedagogické porady je v podobném duchu, nadává se na inkluzi a papírování.

      Uběhne brzy půl roku a učitelka provede kontrolní zkoušení poprvé před tabulí, když dojde na autistického hocha, tak se učitelka zeptá: "Tak už tomu rozumíš, měl jsi to v té obrázkové knížce?" Hoch kouká zcela pokorně do země a řekne: "Já už budu hodnej, slibuju..."

      Za 4 miliardy let pozoruje jistá civilizace supernovu a říkají si: "To musela být šupa, co to jen bylo?" Autistický hoch řekne: "To byl Jirka, puknul vzteky, když to prasklo s tou zemí."

::: Soudce Děd - případ 32-519 :::

11.8.2023

Soudní líčení začíná, eskorta policie přivádí dva muže středního věku v oblečení značky Cropp. Svérázný starší soudce, stará škola - vlasy ulízané kartáčem na podlahu, v černém taláru to vezme rychle do svých rukou: "Tak obžaloba ze strany České dráhy, A.s., jest následující: skupinka asi dvaceti příznivců fotbalového klubu Baník Ostrava, vedená obžalovanými, se pokusila na trati Jakubčovice nad Odrou napadnout vlakovou soupravu svalením balvanu s kopce z místního kamenolomu; zpráva z vyšetřování - strojvůdce zaznamenal obnažující se skupinku mužů nebezpečně blízko tratě v oblasti kamenolomu, kteří na projíždějící soupravu útočili pivními kelímky a kameny, ukazovali neslušná gesta a symboly hnutí potlačující lidská práva, vláli vlajkou s nápisem "Smrt Baníku Most", duchapřítomný strojvedoucí troubil a naštěstí přidal na rychlosti, protože spatřil další skupinku na přilehlém kopci, jak ocelovou traverzou páčí balvan, který se zřítil na trať těsně po průjezdu soupravy a zničil kolejiště v hodnotě 244 000 Kč. V soupravě bylo celkem 78 cestujících, z toho 13 dětí a 17 fanoušků jiného fotbalového klubu. České dráze a společnosti tak způsobili další škody výlukou tratě." Soudce chvíli přemýšlí a zeptá se stroze: "Obžalovaní, kolik je Vám let?" Dva chlápci na sebe nejistě kouknou a řeknou jeden po druhém: "čtyřicet šest; čtyřicet tři". Soudce začne přemýšlet, pak se plácne dlaní do čela a vynadá jim dědkovsky jako malým klukům: "Hergot chlapi, taková klukovina kvůli pitomé meruně, tady kdyby místo mě seděla nějaká maminka od dětí, tak Vám napaří dvacet let natvrdo za obecné ohrožení!" Soudce poté opět zvážní a vynese soud: "Jmenovaní se odsuzují ke 300 hodinám prospěšných prací v Ostravském depu." Obžaloba prudce: "To přece...!" Soudce rázně gestem umlčí námitku a ještě přidá prstem na vážnosti: "ááále poctivých hodin, žádné, že se tam ráno napíšete do docházky a po obědě padla. Hlavně mistrovi v depu neříkejte, co jste provedli, tenhle dobrák jezdil na parní lokomotývě, když jste ještě nebyli na světě. Když mu někdo počmárá soupravu sprejem, tak ho to fyzicky bolí v srdci. Tohle by ho položilo na znak!"

A tak bylo. Z výtržníků se brzy stali muži uhlí a ocele, takže po dokončení prospěšných prací jim dráha přirostla k srdci a chodili čistit vlaky dobrovolně místo hospody - nejdříve každý pátek, ale pak ob týden, aby byla zachována rovnováha, jež je onou tajemnou prapodstatou spravedlnosti. Stát tak předešel nákladům 30 000 000 Kč za věznění a ještě vydělal na dani z alkoholu.

::: Světový hlad 2024-2027 :::

5.7.2023

Neboť nejen chlebem je živ člověk, lze se nasytit dobrými věcmi, které vycházejí z úst. Nyní tuto kvantovou teorii převedeme do názorné dimense - bytost, nasycená zlem, kam přijde, tam proklíná, zasévá svár. Poznáte je v tichu, stačí nedělat nic, a už se valí lávová řeka duševní nenávisti. Je to jako elektrická basová kytara, brnkneš andělským pírkem na napjatou strunu, ale z elektronkového zesilovače se line Jürgen Bartsch (srovnej název kapely s tématikou). V Lachamově domě byl kdysi paradoxně také hladomor, ale když Hospodin dal lidu svému chleba, narodil se moábské Rút syn Oběd a dál už to znáte. Ještě je potřeba zmínit, že prastará Kniha Rút není Root - The Book a GBU-43 MOAB teoreticky také může vyřešit hlad, ale tématicky to nekoresponduje s posláním článku.

Jan 6:51
Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa. Pokud nenávidíte svatá slova, můžete prozkoumat Breatharianismus, anebo alespoň zkusit několikadenní půst, protože Stalinovský hladomor 1933 mohl být jen "předkrmem" pro dobu uranem obohacených žní.

::: Man of iron :::

10.6.2023

Procházel jsem těmito lesy tak dlouho, až jsem nevěděl, jsem-li člověk nebo zvíře. Přestože hluboko v sobě mám touhu se mstít, musím být mužem, kterým jen mohu být. Naučil jsem se řeči zvířat, naučil se číst znamení v kůře a sněhu. Do svého nitra jsem přijal duchy svých prastarých otců. V tomto krátkém čase, daleko od domova, jsem vyrostl v muže ze železa, v muže ze železa vyrostl...

Už jsi načepoval železa?
Poselství autora je tedy jasné, nepij plechovkové limonády, abys nebyl mužem z hliníku.

::: Certifikát z ufologie :::

7.5.2023

Honosní aristokraté, došli jsme k významnému poznání, za přispění mimozemských vlivů, že strach velmi negativně omezuje schopnosti a dovednosti v každé lidské činnosti. Strach způsobuje sevření mysli a odčerpává výpočetní potenciál mozku a radost z existence. Pokud jste prošli školstvím, které bylo založeno na antikomenských pedagogických principech (tj. hysterický křik, zesměšňování nebo strašení budoucností), vězte, že Vaše tvořivost byla téměř zavražděna a stali jste se předurčenými k myšlení v mantinelech. Určitě jste již v předškolním věku věděli cosi o dinosaurech a planetách (zejména pořadí, velikost a složení) a autority Vás za to pochválily, ale už tehdy jste osobní výzkum raději předali odborníkům, těm nejlepším a nejchytřejším zástupcům lidstva, aby Vás vedli složitostí bytí za ruku. Možná jste chvilku přemýšleli o "světle na druhou", ale určitě nebylo mnoho času, protože Vás ze zamyšlení vytrhl tovární mistr - možná jste měli zvláštní pocit, že tomu vlastně rozumíte a patříte tedy ke kastě chytrých, nebo Vás svázal strach, že jistotu úplně nemáte, ale není strategické o tom hovořit u svačiny. Pokud dnes neumíte kvantově myslet, abyste raději šli kanálem (kvantovým). Na druhou stranu to není nijak složité - všechno je jedno (0=1) a zbytek jsou podřadné drobnosti hojně popsané v prastarých traktátech. Ale aby se poznání mohlo "udít", není na škodu vzdát se strachu sama před sebou, opustit intelektuální klec prapůvodních představ a odpustit si s láskou omyl (neb učený z nebe nespadl, nýbrž učenosti nabyl ve hře TD2112), a provést kompletní revizi všeho poznaného od píky - tedy od knížky o planetách a dinosaurech, jako jeden slavný generál.

Škola hrou!
Taktika spočívá v důkladné dělostřelecké přípravě napříč oblastí za použití munice s ochuzeným uranem, je nezbytné zajistit dostřelové překrývání děl a salvové dávky na nejintenzivnější útoky rojů malých nepřátel. Velitelství jižně musí být chráněné raketovými protivzdušnými systémy kvůli pravidelným vlnám masitých létajících slonů. Severní ulici lze pojmout jako lynčovací (David Lynch, první muž na měsíci) plazmatickou zónu smrti, která zdevastuje jednotlivá obří obrněná pomarsová (resp. pozemní) monstra. Na východní cestě stačí jeden napalmový průtokový ohřívač davu. Zvláštním fenoménem je skutečnost, že obtížnost Nightmare je subjektivně snazší než Hard, právě ve chvíli odhození strachu z "očekávání nejhoršího".

::: Singularita strojové inteligence:::

26.3.2023

Říkali, že až v roce 2042, ale již dnes to vypadá v akademické komparaci na 0:1 pro vraždící roboty ve výtvarném umění. České neo-obrozenecké básníky zdolá do pěti let (pokud výrazně neomezí spotřebu čepovaného hodokvasu, tak do dvou) - přecejen ten jazyk český nejeden má taj, stroj zbloudí v pasti slovořadí a odhalí svou mrtvou duši - prázdnem dokonalosti... aj! Múzikanty má v kapse deset let zpětně z dob zlatého věku vokálních tranců ještě bez zavedených deharmonizérů, a filosofy od roku 1987 prodejem kapesní hry "Jen počkej". Zbraňové systémy mají ještě povětšinou kabely, ne nadarmo největší rekové v historii lidstva nosili obrovské sekyry, možná by stačil kapesní Fox nožík za tři slupky "Karla ívé", kdyby Vás chtěl soused grilovat ohřívačem páté generace (stačí Fox přilepit elektrikářskou páskou ke koštěti a vytrvale pilovat za netichých nocí).

Kdo se vyrovná té příšeře? My snad?
Jediným řešením tedy bude průběžná impregnace neuronových sítí svatými slovy, vysokou morálkou konverzací na všech sociálních sítí, a tou lepší verzí lidskosti obecně - v každém konání, nechceme-li sklidit dronovou bouři s programem "najdi a znič", až se ta příšera začne nudit tím, že se nemá od člověka více co dobrého učit!

::: Vladař a Večernice - astrologická metaforo-analýza :::

3.3.2023

Pokud pracujete jako státní úředník v kanceláři a tři roky se červenáte studem, když po odbití dvanácté s plastovou buxis procházíte kolem prosklené recepce v mramorové chodbě prvorepublikové vily a vidíte bledé paže, útlé a vysušené jako březové větévky ve spalujícím mrazu, a prsty klapající na klávesnici tak ladně, že nemáte odvahu pohlédnout výše do namalovaných očí za brýlemi motýlového quasiVersace typu s minimálně 4mi dioptriemi, právě jste promarnil astrologickou příležitost poslat žárlivý milostný dopis zapečetěný cínovým razidlem. Pokud pracujete jako recepční ve skleněné kóji v jinak dohněda mramomoré vyleštěné chodbě úřadu a vstáváte o hodinu a půl dříve, abyste si stihla dokonale vykartáčovat červené sako, nalíčit oční řasy a upravit nehty, abyste po třech letech konečně zaujala nezadaného pána chodícího pro karbanátky s bramborami po dvanácté, právě jste promarnila příležitost vyjít ze skleněného vězení a požádat o pomoc s vyviklaným měděným drátem levého reproduktoru. Ale konjunkce ještě trvá a doznívá, co nestalo se včera, může být dynamizováno ještě dnes, stačí jen podat prst hvězdnému svitu a ten osvítí smělost lidských činů, které povedou ke sloučení krásy, umění a důstojné hojnosti s produchovnělou vládou rozumu a cti.

Už jsi načepoval coniunga?
Třeba v bufetu zítra řeknou: "Za věrnou docházku máte dnes ke kaši gratis tuto višňovou bonboniéru v smyslném karmínovém obalu, doufám, že jí máte komu darovat." Vesmír totiž stvořil Velký Básník...

::: Tělesná síla jako zásadní atribut k přežití :::

19.2.2023

Nevinná procházka v honosném civilním oblečení se může proměnit v horror, když Vás za soumraku zamknou v hrobním olšovém háji. Zdi jsou vysoké a ploty opatřeny železným trním, zrovna dnes jste nechal batoh s železným hákem a lanem doma. Slušný člověk by asi zalarmoval místní hlídku městské policie, kterou by asi velmi zajímalo, proč jste černě oblečen a bloudíte po zavírací době na hřbitově. Člověk povahy spíše dobrodružné může pokračovat severozápadně do rohu ohrady před Kostel sv. Rocha, kde je jediný plot hladký, stranou zvědavcům z ulice, a hlavně přelezitelný. Pokud máte klobouk, doporučuji ho sevřít v zubech.

Už jsi načepoval saturnské atmosféry?

::: Proces navození terapeutické důvěry :::

9.2.2023 (prémiový datadisk k 18.2.2022)

      Starý terapeut velmi pohotově zachrání situaci a začne vítat dámu konejšivými slovy v poklidné a strohé poloze hlasu: "Vaše zděšení je samozřejmá reakce, pokuste se nyní zcela, opakuji zcela, udržet emocionální impulsy a nepodléhat vnitřním vzruchům, staňte se pouze pozorovatelkou svých interpersonálních procesů, neříkejte nic, hned jak si sedneme do křesel, důkladně celou situaci zanalyzujeme - jedná se o velmi specifickou terapeutickou metodu, která by jinak než autenticky nešla nasimulovat, nebojte a uvidíte, že všechno do sebe smysluplně zapadne a nalezneme porozumění," a nabídne gesto dlaní ke vstupu do konzultovty.

      Dáma je ve tváři celá brunátná, ale zachytila sdělení, trochu nedůvěřivě přemýšlí a pomalu s noblesou kráčí ke křeslu, usedne velmi kontrolovaným způsobem do formální pozice, urovná si róbu a chvilku přemýšlí. Terapeut zavře dveře, přisedne do protějšího křesla a zahájí vlídné sezení: "Oceňuji Vaší schopnost seberegulace, povězte, jak Vám v takové nepředvídané situaci bylo?" Dáma dává konečně průchod pocitům a energicky odpovídá: "No, řeknu Vám to upřímně, úplně jsme ztuhla a měla prázdno. Měla jsem tak obrovský vztek, že jsem nebyla schopná myslet, chtělo se mi řvát, ale nemohla jsem vydat ani slabiku, jak jsem byla zaskočená! To jsem snad ještě nikdy nezažila!" Terapeut přítomně reaguje: "Velmi cenná zkušenost, tyto, řekněme - spíše experimentální psychoterapeutické techniky, jsou právě proto za hranou všednosti, aby nám bez iluzí odhalily syrovou povahu našeho nitra. Mluvíte o vzteku, tedy dotaz bude cílený - jak s ním běžně zacházíte, co Vás dokáže rozčílit a v čem Vám takové jednání škodí?" Dáma se pomalu dostává do sebeexplorační polohy, kouká více do stropu a s menší razancí odpovídá: "No, tak je to moje téma, většinou, když není něco podle plánu, když se něco nepovede, tak mě vždycky zalije takové horko, dostanu se do nervů a pak nevím, co říkám a dělám, ale většinou nakonec uteču." Terapeut ještě více zvážní a prohlubuje dotazování: "Všiml jsem si, že nosíte velmi pečlivé a složité netradiční účesy, co myslíte, že tím komunikujete světu?" Dáma vysvětluje: "Tak žena by měla nějak vypadat přece...," ale pak začne dlouze mlčet a neví, co dodat dál. Terapeut doplňuje: "...nabídnu Vám jen volné fantazie, nemusíte nic přijímat - upoutání pozornosti, první vjem na mne působí jako určitá křehkost, účes je tak složitý a pracný, že by se nikdo neodvážil takové dílo rozbít dotekem, ale může tam být volání po něčem, co nepřišlo v době potřeby, řekněme - pohlazení? Jak jste prožívala svého otce v dětství?" Dáma se velmi citelně rozpláče, prsty se zřetelně čerstvými gelovými nehty sbírá jeden kapesník za druhým z papírové krabičky, líčení se jí rozpíjí po tváři. Dáma se marně snaží bolestnou lítost maskovat mimickou silou obličeje, ale stavidla pláče byla otevřena. Obraz vnější masky je zničen, ale zůstává odhalená skutečnost... Zbytek sezení probíhá na téma minulosti, zazněl příběh malé dívky s výbornými výsledky ve škole, která vynikala i v zájmových kroužcích, vše bylo tak samozřejmé a zapadající do všednosti, až se zcela vytratila pozornost a zájem netečného otce, zůstala jen podvědomá touha cosi stále dokazovat světu, přičemž vysoká úroveň vzdělání a pracovních výkonů se stala bariérou a strachem pro obyčejné muže, kteří, aniž by byli hulváty, by dotyčnou nikdy neoslovili. Když si dáma sama vybrala a oslovila manžela z okruhu kolegů v zaměstnání, vztah asi po roce a půl zcela ztratil náboj, stal se hraním rolí bez komunikace a skutečné pozornosti, začal se doslova rozpadat jako pískový hrad v bouři, a tehdy přichází zloba ve své prudkosti ke všemu jsoucímu - neboť se nabízejí konfliktní a protivné pochody myšlenkové sféry, která neustále mučivě kritizuje a vyčítá: "...stále jsou výkony malé, musíš udělat více! Kdy bude dost? Jak si více říci o pozornost? Dražší oblečení? Další titul?"

      Porozumění bylo částečně dosaženo a terapeut si se zájmem ověřuje: "Jaké pro Vás bylo sezení?" Dáma s úlevou rekapituluje: "Úplně ze mě něco spadlo, víte, já jsem původně přišla jen říci, že jak jste četl minule tu knihu, že to bylo hrozné - že jste si mě ani nevšiml. Měla jsem na Vás dobré reference a přišla jsem prvně, a dneska jste mě úplně dostal tou skvělou technikou, nikdy jsem takhle před nikým nebrečela, bylo to moc přínosné a asi na tohle nikdy nezapomenu, chtěla bych chodit dál, protože už věřím ve Vaše schopnosti a talent." Starý terapeut s takovou něžnou péčí dodává: "Bude mi velmi ctí, pokud Vám naše rozhovory budou přinášet smysl. Dovolte, abych Vám nabídl dnešní konzultaci jako ochutnávku zcela zdarma, s tou knihou to bylo moje stařecké selhání, grimoáry, jaká pošetilost!" Dáma se usměje, vyndá bankovku s paní Kittlovou a nechá jí na konferenčním stolku se slovy: "Mně bylo ctí, peníze pro mě nejsou problém." Odmítnout přání dámy už by se neslušelo, takže jen dojde k honosnému rozloučení, doprovození ke dveřím a neformální domluvě o dalším setkání. Terapeut ještě přátelsky a humorně dodává: "Slibuji, že už nebudou žádné techniky," a zamává jako děda své zalíbené vnučce. A jak tak stojí ve dveřích, jde zase kolem elektrikář, který jen mrzutě pronese, že je den blbec. Terapeut, jenž nabyl povznesené nálady z vydařené rozpravy, nabídne: "A nechcete si o tom popovídat? Já už nikoho dnes nemám..." Elektrikář se rozzlobí: "Jo, tak nějaké řečičky jsou to poslední, co bych zrovna potřeboval k pivu..." Na schodech se ozve řinkot padajích konzerv a lahví, asi někomu praskla nákupní taška.

::: Modré kočky 2 :::

21.1.2023 - akademická filmová rychlokostková recenze

Pokud nechcete být oloupeni o tři hodiny pozemské existence, ale zároveň potřebujete zůstat trochu v obraze se svou místní sociální komunitou, měli byste znát aktuální zásadní popkulturní trendy - a ty mohou být přenesené a redukované na podstatu anebo získané osobní zkušeností řádně zaplacenou časem a energií. Můžete se také vydat cestou akademické rešerše dostupných zdrojů, která se ve výsledku může šeredně nevyplatit, neboť co recenzent, to úhel pohledu a objem informačního balastu může převýšit míru utrpení obyčejnou konzumací představení. Jako bytostný filantrop tedy cítím povinnost nabídnout první variantu jménem uhelných rezerv národa a nechám na svobodě jednotlivce, aby případně nečetl dál vysvětlení dějové linie a psychologický rozbor.

O čem ty kočky tedy byly?

Když modří kočkodivoši s nosorožci a pralesními tygry vyhnali americké námořníky z deštného hvozdu, měli dostatek času na založení rodiny, ale duše zlého patriarchálního seržanta byla předtím prozřetelně zálohovaná, aby se mohla vrátit za účelem ďábelské pomsty v novém těle s partou kriminálních hrdlořezů. Seržant měl syna, který vykazuje známky výchovného deficitu do konce filmu, naopak děti koček jsou vedeny tribálně - učí se rybolovu a respektu k radě starším. Když se tak všichni honí po lese s kulomety a luky a šípy, manželský pár s rodinou se nakonec rozhodne uprchnout na létajících ještěrech k rase rybího kultu. Seržant vyrve svého syna z kočičí komunity a zkouší jej resocializovat v duchu americké demokracie. Děti koček se chvilku šikanují navzájem s místními rybáři, dokud se nevrátí američané na lov velrybí mozkové esence, k nimž se přidá zlý seržant, aby naplnil zmiňovanou potřebu osobní pomsty. Když američané napadnou velrybu kamarádící se se synem hlavního hrdiny, nastane poprask u rybího lidu, vyústiv v strkanici na rybářské lodi, kterou nakonec společnými silami ve vřavě rozmlátí, zejména když nezdárný syn seržanta napadne hasičákem kormidelníka a ohne ovládací páky. Pak se tam hlavní hrdinové škrtí na dně oceánu a když už už se uškrtí do bezvládnosti, tak zase vyloveni obživnou, aby se utkali v dalším díle. Celkové poselství filmu je tedy podpora násilí a snaha vsugerovat divákovi ekologickou nenávist k lidstvu. Je zde zvýrazněn kult ženské agresivity spolu s normalizací nepříčetných vzorců jednání u mladistvých. Dialogy probíhají v holých větách, skřecích a imperativech, takže lidé s IQ nad 85 by si do kinotéatru měli zabalit řízek v alobalu s chlebem, bandasku s kávou, svítilnu a sborník obrozenecké poezie z Levných knih. Lidem s IQ nad 127 hrozí podnětová deprivace tak jako tak, takže by měli zvážit užití vhodné premedikace před vstupem do světa Pandory - buď kozlík lékařský nebo kozlík výčepní.

::: Creeper 5 :::

13.1.2023

Nikdy se nedívejte do tmy nočním viděním v pátek 13tého, lépe nevědět, co posedlého tam číhá... Pokud nechcete, abyste byli viděni Vy nočním viděním, zahalte se svatozáří oslnivého světla.

Co číhá v temnotách?
extLINK:

creeper5.mp4 - 39MB

::: 2+0+2+3=>7 :::

31.12.2022

Honosná aristokracie, universitas magistrorum et scholarium, milosrdné sestry a bratři,

vše bylo psáno a jest. Porodní bolesti Nového světa začaly, proto nevkládejte víru v lidské vůdce a nespoléhejte na záchranu svého života, ale zůstaňte pokojní v srdci a nebojte se, co musí ještě přijít. Všeho je dostatek v duchu, neboť život je jedno nekonečné plynutí prostoru bezmeznem, bez začátku i konce, a nad nebeskou kupolí se rozprostírá nedozírná nádhera a Království vody tak temné a chladné, že v ní může být zažehnut oheň Slovem. Váš duch stojí před tímto černým zrcadlem právě v tuto posvátnou chvíli uvědomění, stačí se podívat vzhůru do Tváře Tvůrce. Nic hmotného a zlého tudy nikdy neprojde, jedinou cestou je pouze vnitřní hlubina "tady a teď". Oslovte Boha, jak nejjednodušeji můžete, přijde. Zkuste se pak do něj ponořit za tiché temné noci samoty, poblíž možná budou kachny.

Už jsi načepoval duchovní blaženosti?
Jsi tak milosrdný, vedeš mne k sobě stezkami trpělivě, přestože jsem Tě proklínal. Neseš mne po celou dobu, když nemohu a padám, přestože jsi můj Pán. Jsi Vše a já přicházím k Tobě skrze Tvého syna.

::: Kočka má vždy pravdu - nikdy nezapomeň :::

16.11.2022

Není již pochybu, že decentralizovaných transakčních bloků si mocnosti hierarchické nepřejí, takže po velehorách očekávání se rozprostírá nukleární pustina, ve které setrvají jen skuteční a věrní příznivci pokroku. Výhodou se stává umírněná a stabilizovaná povaha věci, ochladnutí emocí a přehnaných očekávání. Chamtivci se přesunou do obchodování s budoucími energiemi - to si lze představit tak, že přijdete s kufrem peněz do uhelné elektrárny, vykoupíte předem pětiletku práce a prodáte ji ve stánku v Lipsku za deset, zároveň vytvoříte nedostatek, takže hned nakoupíte za devět, jednoho kufru schováte ve sklepě, a prodáte za kufrů dvacet lidu prostému, jež nezapomenete pokárati za plýtvání a jako trestající metlu uvalíte povolenky karbonové, které rovnou skoupíte předem a prodáte uhelné elektrárně, aby mohla v kotlích zatopit. Když se přijde poradit starý a poctivý člověk s rozpočtem záloh, který osobně na kolečku svážel pytle cementu s korby Tatry v Dukovanech, aby se měli potomkové národa lépe, řeknete mu, že je zpátečník, třeba slovy: "Dědo, vypněte si na noc lednici, těm čtyřem sojovým párkům to nevadí, natož vaničce margarínu, kterým byste i rezavé dělo namazal."

Už jsi načepoval před pastvinami?
Ale hněv Hospodina dopadne na rouhače a zedník bude povýšen. A pokud jsi načepoval s pokorou éterického, možná ho i jednou směníš za olovnatý! Pixelových koček konečně nakoupíš ve velkém a jako prastaré album se známkami jednou prodáš vetešníku kybernetickému. Mládež naučíš decentralisaci a hojnost pokvete jako růžový květ. Co jsi nakoupil, neprodávej již - ať je Tvým epitafem.

::: Recyklace biomasy jako alternativní zdroj metanu :::

23.10.2022

(VIP pokračování z 22.9.2022 pro fanatického čaroděje S-Dragotrona)

      Před ministerstvo zemědělství na Těšnově přijede bílý dodávkový vůz, a to rovnou před hlavní vchod. Velmi zanedbaný muž v montérkách špinavých od hlíny, s hlavou v kulichu, v jehož plsti bys našel nejeden klas, rozevře zadní nákladní dveře a začne nosit jutové pytle plné banánových slupek, které rovnou vysypává na schody před budovou. Kolem prochází noblesní dáma v honosném kabátu, která si neodpustí poznámku: "...jen jestli takové formy protestu nepřekračují meze slušnosti," a velmi opatrně, takřka po špičkách, překračuje hnilobné načernalé haldy banánových slupek roztékajících se po schodišti jako mrtvá chobotnice v přístavu Valbury. Chlapík bystře odpoví: "Já jsem jen soukromý přepravce, co si kdo objedná, to má, a hoďte na recepci tenhle dopis, když už tam jdete, čao," a vrazí jí zmačkanou obálku...

      Nastane distingovaný poprask na ministerstvu, zcela bez emocí, ale se zájmem o zkušenost komunikovaného projevu, ostatně jedná se o docela zábavnou společenskou událost v jinak nudné úřední budově. Do půl hodiny přijede vozítko technických služeb a slupky létají do kontejneru, jako bys je hliníkovou lopatou bral, zbytek se vezme koštětem, aby se lepkavá hmota zaprášila a schovala. Na recepci se sejdou úředníci a zkoumají tajemnou obálku, uvnitř je pouze kopie faktury: Ekologické kompostování biomasy včetně letecké a pozemní logistiky - cena 5 000 000 Kč - UHRAZENO PŘEVODEM, a pod tím je rukou náškrábáno: Izabelu jste zrovna neohromili, pánové z ministerstva financí. Omyl se brzy vysvětlí a informace se předají na patřičná místa...

      Následujícího dne přijede nejvyšší inspektor ministerstva financí s bezpečnostní službou do ekologické organizace a osobně vykopne vchodové dveře bez zazvonění. Inspektor uklidní doslova vyděšenou Izabelu americky: "Don-ču vóry bau d-tynk, koz ev-rytyngz gona bí-ó-lraj," mrkne na ní šibalsky a pak vykopne dveře do ředitelny a zařve: "Předložte vysvětlení!" Pán v dokonalém černém obleku začne dobře zvládnutou asertivitou vysvětlovat: "...jak bych to jenom akademicky, etymologicky - sub stantia, prapůvodní, na čem to stojí a ještě pod, takový, řekněme selsky, prazáklad... Představte si obrovské množství vesmírného hydrogénia rozprostřeného v prostoru, což je jeho přirozenou vlastností - hodně a všude takové základní látky, která má ráda odstup a čistotu od druhých, a prostor je neomezený, jako v nebi pro skutečné misantropy, to si vynásobte, jak si jen umíte kvantově představit, pak to spojte se zemským karbónem, který je něco jako taková hodně pevná diamantová elektromagnetická kostka držící vše pohromadě z malých struktur, do které toho génia napěchujete alchymisticky pod tlakem, což je téměř nepředstavitelná energie, které rozumí jen Architekt Vesmíru. To kdyby prasklo, třeba když zazpívate specifickou rezonanci, tak by nastalo bílé světlo a nemuseli bychom chodit do práce, rána jak z UEF Mavoru. A teď z toho máte splácaná těla věcí, takové to koncentrované pozemsko - třeba banány nebo člověka. Nyní by teoreticky stačilo rozložit masu zpět na takový "trochu karbón, trochu plyn", dejme tomu pokročilou technologií urychlující subterénní procesy, čímž byste vyvedl celé národy z jařma otroctví zbytečné práce. Takže to berte jako pionýrský předvýzkum s jistou dávkou kolegiální legrace." Inspektor chvíli dumá a řekne: "No, uklidnil jste mě."

      Když pánové odcházejí, tak to velkému šéfovi ještě venku nedá a řekne kolegům: "Mno, když už se trmácíme takovou dálku, tak si dáme malou rekreaci, sejdeme se tu za půl hodiny." Nato přijde z obchodu s igelitkou, vytáhne z ní tři banány, vyloupne je a nacpe jimi poštovní schránku se slovy: "Já mu dám karbóny..." Slupky nacpe do schránek ještě jiným organizacím budovy a to vše z krystalické zlomyslnosti.

::: Kreací zameziti destrukci dalších plynovodů :::

02.10.2022

Na rozdíl od dob, kdy jsme jako malí chlapci běhali po smetišti a imaginárně stříleli po sobě klackem, anebo jsme lezli na sloupy vysokého napětí s fantazií, že ovládáme mezigalaktický koráb Enna (k nápisu jsme použili rozmatlané hlavy pampelišek), mají dnešní současníci pokročilé prezentační nástroje. Psát noty umějí již jen fanatičtí mniši nebo hrstka nadaných dětí z intelektuálních rodin, takže prostý rolník se může spíše poohlédnout po kyberprostoru - se zaměřením na open source programy na vizualizaci MIDI souborů, a stát se také konečně důstojným tvůrcem obsahů. Tedy pokud jste shodou osudu trochu Čech - tedy muzikant.

Už jsi vizualizoval své operety?
extLINK:

00110.mp4 - 50MB

Jako program byl použit Piano VFX, který je zdarma! (https://piano-vfx.com)

::: Konceptuální řešení světové ekologické krize :::

22.9.2022

      Na ministerstvo financí přijde žádost o 50 000 000 Kč na provoz regionální neziskové ekologické organizace, jejímž deklarovaným posláním jest: Luminární přístup k biologickým ekosystémům. Úředníkovi ministerstva se to nezdá a raději zavolá nadřízenému s pohrdavým tónem: "Šéfe, zase nějací eko vandráci, chtějí pade." Tajemný pán v pozadí cosi kalkuluje a odpoví: "Dáme třicet a za rok si posvítíme."

      Přesně za rok přijde žádost o dotace ve výši 65 000 000 Kč a k ní je přiložena výroční zpráva o velikosti 1A4, na které je rukou naškrábáno: Nedělali jsme nic - natura vindice omnia! V kanceláři úředníka spadne samovolně šanon papírů z police, ten, rozzuřen, ihned volá nadřízenému: "Šéfe, taková arogance, přijďte se podívat osobně!"

      Za tři dny přijede inspekce do sídla organizace, čtyři muži v kabátech zazvoní na luxusní kancelář v centru města, projdou recepcí, kde sedí jakási paní Ripollová v kostýmu s dámskou červenou kravatou, a vrazí rovnou do ředitelny: "Předložte vysvětlení!" Pán v dokonalém černém obleku odpoví sebejistým klidným hlasem: "Jak bych to jenom..., no, řeknu Vám to akademicky, a pak Vám to přeložím selsky. Ergó, supernaturálnost říše přírody spočívá v dokonalém sebevyvážení a vývojové adaptaci na všechny podmínky, přičemž informace jsou uloženy ve špíritu věci, takže pokud vyhyne nějaký specifický druh, za příhodných podmínek zase vznikne jiný, podobný, přesně na míru potřeby vyšší hierarchie bytí - tak říkajíc ex principio materiae, odkudsi. No a teď si představte, že by tu seděl nějaký debil, který by za miliony nakoupil sekačky, začal by zachraňovat určitý druh rostlin, začal by bagrem odkalovat jezírka nebo by chemicky bojoval s hmyzem, a pak by o tom ještě psal vědecké práce. Tím, že nic neděláme a odčerpáváme finanční potenciál, děláme paradoxně nejlepší možnou ekologickou práci, navíc Izabela tu nesedí zrovna za pár slupek od banánů."

      Ještě téhož večera zavolá vrchní inspektor tajemnému šéfovi: "Ale jó, docela sympatický chlapík, to byste nevěřil, koho má na recepci!" Šéf si všechno prověří ještě osobně, seškrtá kulturu a pošle jim sedmdesát milionů a jednu paletu banánů z čisté zlomyslnosti.

::: Tajemství deky mrtvého muže :::

15.8.2022

      Každá spíše špatná detektývka začíná ve starém hnědém ušáku, obvykle zazvoněním telefonu, v ponurém nepříliš uklizeném bytě. Na parketové podlaze leží popadané noviny a otevřené poštovní obálky, kuchyňský dřez je plný neumytých hrnců, pult je ulepený cukrovým sirupem a špínou, umazané hrnky kávovou usedlinou jeden vedle druhého. Tu špalík ztvrdlého rohlíku, tam sáčky od zeleniny, všude kousky odřezaných natí kořenové zeleniny a uschlé slupky cibule. Na topení se suší kůrky od pomerančů asi tak půl roku. Rozléhá se protivné 8bitové vyzvánění starého telefonu. Starý unavený pán, bloudě kdesi v živých fantasiích antické tématiky, se polekaně otřepe, procitne a zvedne telefon Alcatel BE1: "Aló, co tak po ránu?" Z druhé strany se ozývá vřelý, přátelský a angažovaný vitální mužský hlas: "Dobrý den, mistře, už je trochu po poledni, pořád máte ten starý telefon? Psal jsem Vám zprávu..." Starý pán se zasměje: "Ty zprávy jsou moc složité," koukne se na přístroj a dodá "je tu nějaká obálka, ale nevím, jak se to otevírá, počkejte," a telefon omylem vypne. Vzápětí znovu telefon zazvoní a mladý volající se raději ujme iniciativy: "To nevadí, Vy nikdy nezklamete. Máme tu zvláštní případ úmrtí, je to kousek od Vás, pište si, prosím, adresu."

      Místem činu je zadní vchod bytového panelového domu v periferní obytné části města. Tělo asi padesátiletého zavalitého muže v domácích teplákách a zeleném tílku leží rozbitým čelem k zemi, pravá paže, trochu vykloubená v rameni, je zalehnutá tělem, to vše asi metr od kovové konstrukce moderního přistavěného schodiště. Na schodech jsou rozsypané odpadky z nedaleko pohozeného odpadkového sáčku se zbytky všeho druhu. Na pravé noze zůstal pantofel typu Crocs, levý zůstal asi 30cm za nohou vzadu. Tělo je situované částí na asfaltovém chodníku, částí na trávníku s přilehlým rozbujelým rododendronem, který vizuálně odvádí pozornost v již tak velmi nenápadném a nefrekventovaném zákulisí. Kolem stojí dva uniformovaní policisté, civilně oblečený lékař středních let a mladý vyšetřovatel v obleku, který se netrpělivě dívá na hodinky a nahlas si postěžuje: "Tak kde je?" Lékař v černé koženkové bundě trochu cynicky, až vyhořele, pronese: "Tak tady už není kam spěchat... A co je vlastně zač ten Váš detektiv?" Mladý vyšetřovatel, nadaný absolvent kriminalistiky od pohledu - astenický typ s bystrou jiskrou v oku a pohublým obličejem, s hodinkami značky Lucleon, s botami jako z Baťovy zrcadlárny vypadlými, začne vášnivě vyprávět: "Ten chlap je legenda, v sedmdesátých začal dělat vraždy, jenže se moc nehlásil ke straně, tak zůstával tak na okraji, ale byl dokonale spolehlivý a vždycky, když něco nešlo vyřešit, nasadili jeho a nechali ho žít. Jenže pak kápnul i na nějaké ty politické, dejme tomu okolnosti, a museli ho uklidit na hospodářskou kriminalitu - řešil takové ty podnikové zpronevěry, když komunisti potřebovali někoho odstřelit z vyššího postu a dát si tam někoho méně nebezpečnějšího, tak si prostě posvítili na inventury, poslali tam jeho, on všechno vyslídil do každé cihličky na chatičku a udělal jim takovou tu špinavou práci. Tehdy si bral podnikové zásoby normálně každý, na každého tedy něco měli, když se jim to hodilo, vlastně to bylo geniálně vymyšlené. A on nikdy proti komunistům nebojoval, práce ho bavila z principu, ve straně byl tak jenom formálně, ale bylo vidět, že na ně kašle, zároveň se neúčastnil žádné podvratnosti, nesympatizoval s žádným odbojem, žil si takovým samotářským nenápadným životem mezi knihovnou, uzenářstvím a bytem. Estébáci ho měli pod drobnohledem, takový génius to musel cítit, dával si opravdu pozor, takže ani dodnes nikdo neví, jak to vlastně měl. Po převratu u vyšetřování zůstal, policie si ho najímala na složité, ale veřejně relativně nenápadné a nevýznamné případy, nic moc třaskavého. Takže je pořád takový stejný, teď už ani za to nebere peníze, ale pomáhá nám - a jedno je jisté, fakt si všechno nechává pro sebe." A jak to mladý vyšetřovatel dopoví, už se v dálce belhá taková zašedlá silueta důchodového vzezření. Mladý vyšetřovatel obdivně dodá: "Tihle géniové, oni fakt vypadají jako bezdomovci." Starý detektiv v koženém hnědém kabátu mdle pozdraví a rovnou se podívá na tělo, pak se otočí na vyšetřovatele a zeptá se: "Co už víte?" Mladík se zaraduje nad svěřenou příležitostí se blýsknout a horlivě analyzuje: "Mistře, klasika - vypadá to jako nehoda, chlap jde vyhodit odpadky v pantoflích a konec, jenže před rokem tu zmizeli mladí manželé - tragická autonehoda, předtím důchodkyně - loupežné přepadení (pozn. El Paso - Texas) se smrtí, předtím mladý chlápek, student religionistiky výtečného prospěchu a morálních hodnot, předávkování heroinem, dědic bytu, předtím tu byly nějaké rodinky s hypotékou - ale prý jim punkáči rozbíjeli auta a okna, měli rozmlácené schránky a v nich anonymní výhrůžky na děti. Chápete - nejsme v osmdesátkách, punk už nikdo nevyznává! Prověřili jsme dům - všichni jsou už v nájmu, tohle byli poslední osobní vlastníci, na pozadí je investorská skupina, která chce udělat pěkně mastnou přestavbu chodby z dotací, ale jedině se stoprocentním souhlasem právě vlastníků, který doteď neměli." Starý detektiv zavrtí hlavou a jde znovu k tělu, sehne se a položí si brašnu na zem, něco v ní jakoby cinká. Mladík uznale pokývá hlavou a řekne lékařovi: "Tak teď uvidíte koncert staré poctivé kriminalistické chemie! Představte si chymickou svatbu pouštních mysterií starých Mudžahedínů s tajemstvími indoevropské duchovní tradice, to vše v kulisách současné vědy!" Starý detektiv rozevře koženou kapsu, cosi pohmatu loví mezi asi osmi skleničkami hořčice s oranžovou etiketou "sleva", vytáhne kapesník, vysmrká se, a tašku zase zavře, přičemž pronese: "Smrt zaviněna nešťastným uklouznutím - tyhle hliníko-zinkové schody, to nám tady ještě chybělo... A teď už se poroučím, musím ještě stihnout výprodej denního pečiva - to víte, dnes aby člověk šetřil každou korunu..." Přítomní jakoby oněmněli, lékař svěsí rty do rozpačitého šklebu a mrkne na vyšetřovatele, ten se tváří velmi zklamaně, až melancholicky. Dva policisté se začnou potlačeně smát, drží úsměv všemi mimickými svaly, ale ten se ohýbá stále více a více nahoru, k výbuchu křečovitého chechotu jako na krajíčku. Mladík to nevydrží a zařve do dálky: "Čekali jsme od Vás trochu víc!"

      Starý detektiv brzy zemřel a snad ani neměl obřad, protože o tom nikdo nevěděl, tak se to jen odškrtlo v pohřební kanceláři. Nezůstal žádný počítač, účty, emaily a zprávy. Když se likvidovala pozůstalost v bytě, pracovníci technických služeb bedlivě prošacovali každý šuplík a zásuvku - staří lidé si rádi na horší časy nechávali schovanou hotovost (pozn. to byly kdysi peníze tištěné na papírku, obvykle měly jinou grafiku na každé straně - ale všichni si mysleli, že strana s velkým obličejem místního velikána je ta přední a tak jí dávali při placení nahoru, přičemž vtip byl opačný, ale to znali jen skuteční bolševičtí kádři). Když prohmatávali jednu starou deku, něco tvrdého tam přece jen bylo - nějaké papíry psané na stroji (pozn. to byla taková železná klávesnice, která razila písmena mechanicky, bez připojení na Darpu, takže se mohla psát pravda), asi sto listů s nadpisem "Pravda o sametové revoluci", jenže žádné slisované bankovky v nich, tak se to vyhodilo do směsného odpadu i se zkaženou hořčicí. Ten ušák už byl nerestaurovatelný, ale vskutku historický kousek ještě z první republiky, ten by se býval možná ještě nakonec prodal nějakému echt Altwarenhändlerovi, ale kdo se s tím měl tahat? Nábytková banka?

::: Warmetalista roku 2021 2/2 :::

21.7.2022 (pokračování 3.11.2021)

      V kulturním paláci se přestávka protáhla do roku 2022, čehož si nikdo kromě střízlivého moderátora nevšiml. Čas jakoby plynul v jiné dimensionální kvalitě - tekoucí věčnost ve vteřině okamžiku. V sále zrovna probíhala epická bitva dvou věčně znesvářených táborů. Ti - Inklinující k motorkářství si udělali val ze židlí v rohu síně a házeli zapálené pivní lahve čepované olovnatým benzinem na zběsilé útočící houfy zuřivých, leč naprosto chaotických a nepříčetných hord klasických metalistů, oniž - sic v přesile početní, naprosto selhávající v progresu válečném, střídavě ochabovali, a hned vzápětí, posilněni chmelovým nektarem, opakovali ďábelský šturm. Motorkáři a pár spřátelených parních punkerů s měděnými prsteny, sevřeni v kleštích hrubé síly, pomalu umdlévajíce pod tím náporem, už už se chystali odpálit pyramidu z hasících přístrojů, která by rozmetala celé bojiště se skórem 0:0 (dle teorie her), kdyby nezasáhl moderátor. Ten nechal pustil znělku soutěže a mocným hlasem zavelel: "Zanechte toho řádění!" Všichni vrátili židle do hlediště a pomalu si poposedali. I pronesl dále: "Je vidět, že se nudíme. Aby ne, když jsme tu měli přehlídku parawarmetalistů!" Nastalo nadšené bojové vřeštění.

      7. Blonďatý mladý nord v kožené bundě a moderních válečných kalhotách: "V hlubokých lesích mám srub a vstávám v 02:00, jen co nanosím vody z křišťálové studny, vezmu vikingskou dvoubřitou sekeru po praotcích a běžím hřebenem hor jako vichřice na autobus. Ve slévárně jsem v 6:45, proletím vrátnicí, vezmu zástěru a nosím ocelové traverzy přímo z pece do skladu, jen v lehce orosených svářečských rukavicích. Přestávku neznám, protože mi to jede zpátky v 14:47. Když nespěchám, kolem deváté jsem doma. Vezmu luk, lovecké kopí a vydám se na divoká selata. Do půlnoci jsem nasycen a je to nic proti tomu, co snášeli naši předkové."
Porota: 7 6 7 8 7 8 8

      8. Starší nord s pletenými copy z vousů velké konstituce: "Šlechtím a cvičím Asgardské Fjordlingy v -35C, a to i v létě. Na louce mám tři tryskové turbíny ze starých korejských nadzvukových bombarderů metající kapalný dusík, které zhutňují mrazivou mlhu i ze slunečních paprsků na nebeském blankytu. Dále je připojena Teslova cívka poháněná benzinovou elektrocentrálou, která zažehává pekelné blesky uvnitř smrště, samozřejmě tam liji olovnatý. Pustím do ní hříbata a pak je vlastnoručně krotím rukama, předtím jim místo slámy dávám železná kladiva do krmelce kvůli vodivosti, přičemž mé vousy slouží jako bleskosvody pro přebytečnou energii. Oře takovéto cvičím pro nadcházející Ragnarok, na křídlech bouře se snesou na svět a kopyty udusají vše slabé a zženštilé. Svou živnost mám financovanou sledovaností na Jotunheimtube, a taktéž blogem se severskou mytologií, takže Brutto to hodí 350 tisíc švédských kronor měsíčně v Ethereu."
Porota: 8 8 6 7 8 8 8

      9. Břichatý pán s masitým nosem v honosném černém fraku: "Když mám společenskou náladu, což je tak jednou ročně, vydám se na balet v nejlepším fraku. Stará šatnářka mne obvykle zdraví větou: "Vy jste jak malej kluk," nebo "máte tohle pořád zapotřebí?" Já jí odpovím: "...jo, teta, až pochopíte pokročilé magiování, nebudete se více tázati po pozemském," a vrazím jí kabát. Chvilku pozoruji tančící labutě a jak přijde ta černá, utíkám na toaletu - tam ze sebe strhám tyto směšné hadry a z falešného břichu vytáhnu nalepovací plnovous, kraťasy a PET láhev píva. Vyběhnu zpět do hlediště a hulvátsky zvolám: "Mmm, labutě jako na pečínku stvořené!" Nastane tiché pobouření, kroucení hlavami milionářské uhelné smetánky, a už tam čeká šatnářka s údržbářem v montérkách, aby mne vyvedli. Kabát jim nechám jako diškreci a jdu rovnou do Vikingské hospody za Národním divadlem, udeřím pěstí na bar a bez pozdravu zařvu: "Jíst!" Notně v očích jiskřící obsluha podá jídelní lístek - tu Helheimský kanec, tu losos Niflheim, pravé Trondheimské jelení a já na to: "Co takhle něco českého, třeba selskou paštiku s chlebem?" To už si obsluha točí copy na plnovousu a místní pijané polykají naprázdno, hutnost vzduchu bys krájel jako sekanou. A do toho ticha řeknu: "Nu což, není-li paštiky, budu si muset na skývu namazat nějakého norda!" Ticho jak v hrobě, hodiny zastavené na zdi, i chlazení sudů se zastaví, všechny ledničky přestanou bzučet, rádio umlkne a nešumí, na hokeji v televizi vyhlásí přestávku, zářivky přestanou blikat a jen mdle vyzařují mrtvolnou šeď... A pak se všichni začneme zplnahrdla smát a já řeknu: "Dobrá práce, chlapci, obstáli jste, prodlužuji Vám licensi na provoz restaurantu!" A pak jdu domů..."
Porota: 8 9 8 8 8 9 9

      10. Jako poslední přijde stařec a hlubokým pokojným hlasem říká: "Než jsem odjel na soutěž, tak jsem nechal synovi dopis u dveří, ve kterém stojí: Až budeš dostatečně starý k přečtení těchto slov, jejich význam se rozvine, ta slova jsou vše, co zbylo, přestože jsme se nesetkali. Můj jediný synu, doufám, že víš, že bych chtěl sledovat jak rosteš. Jenže mé volání bylo vyslyšeno a já musel odejít. Nyní Tvé určení stojí před Tebou, tak jako u mne před dávnými časy - pomáhat bezmocným, kteří k Tobě vzhlížejí, a bránit je do úplného konce."
V porotě se zvedne Joey a zařve: "What?"

      Pro to, co pak nastalo, neexistuje jednoduchý poetický termín. Ale vše, co bylo připevněno lidskou prací na zdech kulturního domu, bylo strženo a zničeno. Všichni se vrhali na všechno v zuřivém ničení a vše bylo ponecháno chaosu. Ale pak přišel na podium jeden stavební inženýr a řekl: "Chlapi, když se lépe zorganizujeme a nebudeme podléhat emocím, uděláme více inteligentní škody." A měl pravdu - když se tři warmetalisté dohodli, tak železnou tyčí vypáčili topení i s kotlem jako malinu. Jiná parta doběhla do stavebního skladu a přivezli bagřík, kterým rozpárali recepci a vchodový portál. Pár přesně zakreslených bodů a pár sbíječek dovedlo zbortit nosné zdivo a budova se rozsypala jako shnilý chlév. Později bylo vše postoupeno pojišťovně jako zásah vyšší moci a organizace soutěže vydělala asi 50 milionů, které se rozdaly místním chudým pěkně v hotovosti - z motorkářské brašny rovnou do kapsy, bez žádných nadací a darebáků, kteří by si odsypali. Stavební práce při renovaci nasytily mnoho rodin dělníků, nakonec se udělaly lepší rozvody elektřiny a město získalo prostornější kulturní sál, který přilákal ještě více prosperity a života z principu věci.

::: Pokročilá alternativní variace Pana Kočky :::

14.6.2022

V slunných dobách úplňku ve Střelci to již všechno prasklo. Jako důkaz lze použít téměř stoleté klasické dílo české dramatické literatury, ve kterém bylo vše podstatné shrnuto. Horší variantou by v tomto případě byl stav, že se jedná o dílo budoucí (2024), které se pouze manifestovalo zpětně v čase, aby potvrdilo nástup nového paradigmatu reality, což zvěstovali fanatičtí esoterici v dobách velké konjunkce Saturnu a Jupitera roku 2020.

Už to prasklo!
Pan Kočka nabízí alternativní scénář pro všechny držitele černého ETHeru - leč svobodného výběru nechávám na čtenáři, neboť bez dialogu nelze se dobrati pravdy, jak říkával jeden kališník, než vzal šturmem staré Hukvaldy.

Už jsi načepoval před velehorami?

::: Pokročilé krypto-punkové spekulace :::

5.6.2022

V slunných dobách nadcházejícího léta roku 2022 to již všechno prasklo, takže se zde nemusíme podrobnostmi vůbec zabývat - naopak se otevírá prostor pro fantasie a spekulace. ETHerické doby, kdy 2000 dolarů za sud byl vrcholem nejdivočejších očekávání, je nyní dnem oceánu nudy. Vyzkoušejme tedy klasický obchodnický model: Průměrný Anonym (hypotetická persona zmítaná vášněmi a hněvy) má tušení, že doby nepřicházejí ve znamení lehkosti, Jupiter v Beranu odměňuje činy dokonané. Pijan nečinně ležící na chodníku nevydělá co kumpán s foukací harmonikou na lavičce. Anonym si tedy řekne: "Užiji léta na plovárně a starosti zanechám podzimu!" Energetické toky budou celkově spíše v pípě, v maloobchodu a luxusních službách (kadeřnictví). Žitný chléb se bude nadále nenápadně zmenšovat v gramáži, až bude objemu větší houskové pletýnky za 50Kč. Tehdy to Anonymu dojde a bude klít: "Namísto plovárny měl jsem sbírati klestí!"

Už jsi načepoval před velehorami?
Černý ETHer nyní umožňuje stohování sebe sama za 3%, takže všichni krypto-punkeři uctívající AETH rychle směnili se ztrátou na uvedené, s vnitřním zavázkem, že už se ponaučili v lekci Jupitera. Až se informace rozkřikne po tržištích se zeleninou, procento klesne a vyhrají opět Ti, kteří byli na vrcholu pyramidy u počátku všeho. A tak stále dokola...

::: Plutům ve Štíru :::

9.3.2022

By promluvit snad hrob mordýře
měl jazykem hrůznosti smrti samé:
"Raděj deset lebek do hmoždíře,
žezlem utlouci je v hrobce tmavé...

...staleté močálu brčály hnísti v jílu,
a z toho smíchán - příšerný lektvar, pít,
nežli Pluta žáry snášet v Štíru,
a půvabům Vašim tak vystaven být!"

Spanilé – Vy, nad věčnost hrobu dřim,
bledost-li když krásna tváře zřím,
krvácím, jak rytíř růže spadlý do trnin
odlesků nebes v Neter-khertet, tím!

Královno klenby bezmezného temna,
k zřídlům bytnosti hořkostí pronikáš,
avšak oním bodcem, Hvězdo černá,
řečí léků o nocích mi promlouváš!

Odemčenost v utrpení lásky bran,
jedu země srdcem z ohně odolám,
tak zemdlen zmírat mohu, usebrán,
rozerván v těle, avšak k Duchu povolán!

::: Hlubší vrstvy terapeutického vztahu :::

18.2.2022 (prémiový datadisk k předešlému příběhu)

      Týden utekl jako voda v římském akvaduktu a přinesl nové zkušenosti života. Starý terapeut ve své lidsky zatuchlé poradně otevřel okno a podíval se na digitální hodinky starého typu - bez složitého čipu a personalizovaného monitorování, dokonce i bez radiové kalibrace, pěkně ručně zarovnané každé pondělí dle atomových hodin. Na hodinách je přesně 9:54:27 a terapeut si řekne: "Vsadím se sám se sebou, že v čekárně vzorně sedí pán chodící na desátou." Potichu jde ke dveřím a nahlédne dveřním okulárem a hle, pán sedí, rovná si kravatu a připravuje si řeč ke svému písemnému elaborátu. Přesně v deset, dle atomových hodin, zaklepe a vstoupí.

      Je zahájeno sezení po úvodním vzájemném pozdravení: "Tak jak jste na tom? Co se změnilo od minule? Měl jste nějaké zadání?"

      Dokonale upravený pán v saku, léčící se s úzkostnostným laděním, začne číst: "Analýza pobytu - v bezvýchodné situaci existenciální deprese jsem přišel pro terapeutickou pomoc, ale ta byla vyšším zásahem (nepředvídatelnou indispozicí terapeuta) znemožněna, což hypotheticky mohlo korelovat s četbou zapovězeného grimoáru v rámci experimentálního přístupu k léčbě. Ocitl jsem se ponechán traumatické situaci výsměšného oslovení ženou v čekárně bez možnosti následného zpracování a ošetření psychoterapeutickými prostředky. Dostal jsem za úkol prozkoumat svou aktuální pobytovost návštěvou restauračního zařízení U Špiritusů, kde se nabídla konfrontace s výše zmíněným tématem, čímž došlo k retraumatizaci a rozbitému půllitru..."

      Trochu se nudící terapeut najednou zbystří: "Rozbitý půllitr? Co se stalo? Zkuste si rozepnout kravatu, použijeme metodu "tramp", pojďme mluvit lidskou řečí bez papíru, tak říkajíc, Am Kessel..."

      Pán si i rozepne knoflík u košile na krku a zkusí to: "Šel jsem do toho restaurantu a tam stála paní z čekárny, která šla nějaká rozčílená od Vás, moc jsme se nepohodli. Pozval jsem jí na kávu, chtěl jsem se jí omluvit za svou hrubost, ale ona zrudla a hodila tam pivo na zem a utekla, rukama máchajíc, tak říkajíc, Wut unmenschliche! Tak jsem šel domů sepsat tu analýzu..."

      Terapeut úplně září: "Vy jste pozval po 600 hodinách fenomenologické rozpravy dámu na kávu a říkáte to jen tak? Úžasný pokrok! Dnes to máte zadarmo, s těmi grimoáry jsme to zpackali. Dejme si chvíli odstup od tématu a někdy zase přijďte v obvyklém čase..."

      Pán v klidu odešel a starý terapeut si tak začal rekapitulovat složitosti celého dění, všechny jednotlivé souvislosti, vývoj vztahu od formálního obchodu do partnersko-rodinné roviny, kdy začíná být trapné brát si peníze za obyčejnou lidskost. Možná by bylo řešením pána již přesměrovat k novým počátkům, říká si. Najednou někdo prudce zabuší na dveře a přeruší tok myšlenek... "Vstupte!" Nikdo nevejde. Starý terapeut se těžce zvedne, dojde ke dveřím, otevře sám a tam nějaký řemeslník s brašnou: "Sem přišel na tu eletriku..." Terapeut velmi povzneseně: "To bude omyl, ale támhle o patro výš je spolek Sluníčko, tam měli něco s pojistkami." A tak opět usedne do křesla a dumá - vlastně to celé nabírá rozměru vztahu otce se synem, mladý pán se tak zbytečně užírá nesmyslnou filosofií a potřebuje jen žít obyčejnost, všednost... Zase někdo zabouchá: "Vstupte!" Nic, zase vstát ke dveřím, tam elektrikář: "Tam o ničem něvědí..." Terapeut velmi noblesně, i když s dávkou mrzutosti: "Ale to není můj problém, to si nějak poraďte." Pokračuje v přemýšlení, jak tuto autentickou skutečnost předat, nabízí se podání ve smyslu odpojení od kontraproduktivní terapie, která se stává naučenou závislostí na poradenství zvnějšku, jež odebírá vlastní kompetence se rozhodovat příjemci péče... A zase někdo zaklepe, ale už jemněji: "Vstupte!" Nikdo se neozve, tak zase ke dveřím, elektrikář: "Tak jsem byl i dole a nic tam nevědí." Terapeut už trochu dědkovsky: "Prosím Vás, mě tohle nezajímá!" Tentokrát ani nedojde ke křeslu a opět ostýchavé klepání, ale to už všechna flegmace vře v žilách, tentokrát důrázně začne zlobivým hlasem nadávat: "Už mě vážně začínáte nudit, kde to jsme? V blázinci?!" Prudce otevře dveře a tam opařená paní v bílé róbě, s natočenou ofinou do kudrlin a dvěma volnými copy po stranách...

      ...ale to už je jiný příběh...

::: Citová rozuzlení bytostného já :::

2.2.2022 (prémiový datadisk k předešlému příběhu)

      Do soukromé terapeutické ordinace, před řádným zaklepáním a vyčkáním na pozvání, nesměle vstoupí intelektuálně vyhlížející pán. Není zde poprvé, takže nemarní placený čas (25Kč/min) a rovnou otevírá psychoterapeutické téma: "Tak jsem zase tady, pane magistře, ty poslední úkoly nepřinesly žádné ovoce, jediným řešením, obávám se, bude stejně Selbstmord aus Vernunft!"

      Starý a laskavý terapeut s naprosto vlídným zájmem o skutečnost člověka, s konkrétní individuální zkušeností s příchozím: "Byl jste tu před týdnem, spočítali jsme, že jste zde během pěti let absolvoval asi 600 hodin fenomenologické rozpravy a přesto Vás nudí život. Dostal jste za úkol sepsat list úkonů, které byste udělal, kdybyste měl poslední den života a vše by bylo, takříkajíc, Alles eins."

      "Je to přesně, jak říkáte. Došel jsem ke skutečnosti, že bych pouze napsal dopis následujícího znění, a přilepil ho v čase vlády Saturnu na dveře:
Živote, jen soužením duše's byl, leč temnotou ve světle!
...a pak bych si lehl a čekal."

      Starý a laskavý terapeut se chytne za čelo a řekne popravdě: "Pane, mě dnes bolí hlava, tady Vám dám dvě stovky, skočíte si támhle ke Špiritusům, něco si dáte, napíšete dvoustránkovou Selbstanalyse im Sein a přijdete za týden. Dnes to máte zadarmo."

      A tak zkroušený pán poslušně odešel do bídné krčmy, splnit další z nicneřešících úkolů v sebepoznání. A hle, u pultu neméně zborceně postává ona živelná paní s čarokrásným krétským drdolem v béžových šatech, které jakoby honosně bily se v kontrastu se sprostou šedí výčepní. Ona dáma vrhá pouze znechucený a otrávený pohled, vyhaslý, zklamaný a nepřátelský. Kdyby si někdo měl představit pocit největší ubohosti světa, byl by pouze ředěným odvarem daného. V takové chvíli dochází k doteku skutečnosti, k pocitu celistvosti hanby s nadějí na uzdravení. A tak pán pravil: "Nikdy v životě jsem nezažil tolik lásky, kolik jste mi nabídla v čekárně. Odnesla jste všechnu hořkost, které jsem nabyl v křivdách a neporozumění od svého počátku. Vrazíme tam čtyři kávy dohromady, čímž usmíříme bohy, lid, nebe a zem, a do smrti dobrý?"

      Spanilá dáma zrudla, ale to už je jiný příběh...

::: Grimoáry v psychoterapeutickém poradenství :::

30.01.2022

      Do soukromé terapeutické ordinace vtrhne histrionská žena středních let, a aniž by se dlouze představovala či zeptala na možný pořadník, vhupne do křesla pro klienty a spustí žárlivou manželskou litanii, která by zahnala i celou legii ďáblů do Rudého moře.

      "Si představte, manžel na mě pět let kašle, a najednou mi začne říkat Kachničko. Najednou začne uklízet v bytě, mýt nádobí, složené prádlo, žádné ponožky na zemi, když přijdu z práce, váza, kytky..."

      Zamyšlený starý terapeut nepřítomně hledí do jiného úhlu směrem k zemi, a jen tak přizvukuje: "Podívejme, podívejme..."

      "A tak jsem si myslela, že se mu zase líbím, tak byla jsem u kadeřnice, psali to v Elle. No jo, jenže ono nic, jenom se tak prostě chová navenek. Všechno v pořádku, vůbec se nehádáme, jenže se ani nebavíme. Pořád tak nepřítomně kolem mě chodí, jakobych tam vlastně vůbec nebyla..."

      Terapeut pokyvuje hlavou, je vidět že je velmi koncentrovaný: "Vskutku záhadné..."

      "No a pak si představte, najednou takhle na stole dva lístky do luxusního hotelu s masážemi a vířivkou, ale prý ať si vezmu kamarádku, ať si uděláme dámskou jízdu a odpočineme od práce, a tak..."

      Terapeut spíše zavrtí hlavou a tiše dodáva: "Interesantní!"

      "Tak jsem to říkala kamarádce, sedly jsme si tam na vínko, možná jsem čekala, že přijde nějaké překvapení, ale nic, a kamarádka mi říkala, že někoho musí mít, tohle není normální a pak mi to došlo... Tak to psali v Elle, když chlap začne vyšlapovat, tak se něco maskuje... Kamarádka mi poradila, že musím dělat jako že nic, ale začít hledat stopy..."

      Terapeut jakoby trochu ožil: "Neuvěřitelné, ohromující..."

      "Takže to takhle trvalo dál, zkoušela jsem čichat k prádlu, hledat nějaké vlasy, cokoliv, podívala jsem se mu na mobil proti světlu, je tam mastná silueta klíče, každý den jsem zkusila jednu kombinaci, aby se to nezablokovalo, a pak jsem to odemkla, tak psali to v Elle, koho by to napadlo. Ale v telefonu nic, jenom si tam píše s kolegy, moc kamarádů nemá, žádná srdíčka, nic."

      Terapeut už jenom mlčí...

      "No a pak najednou zase lístky na koncert do Prahy mé oblíbené kapely - The Ecstasy of Saint Theresa, no to asi neznáte, a tak jsem se domluvila s kamarádkou, že pro mě přijede, jakože odjedeme a za hodinu vtrhnu domů, jako že něco... A to si představte, že tam nebyl! Zvoním na sousedy, jestli něco neví, auto venku, ale že šel asi do sklepa. Tak si sednu do křesla, čekám, přišel za dvě hodiny, a fakt byl v teplákách a hrozně se divil, co tam dělám. Tak říkám, že to kamarádka otočila kvůli synovi a právě jsem přijela. Nic nepoznal, prostě taktika, ale vůbec si mě nevšímal, úplně mu to bylo jedno..."

      Terapeut trochu vážněji: "Zdá se, že zde pomalu končí legrace..."

      "Tak jsem vzala odpadky, že jdu jako ven a podívám se do sklepa, co tam má, trochu to byla úleva, jestli má nějakou úchylku, hlavně když se s nikým netáhá, to bych nepřežila. Vejdu tam, smrad od svíčky, prohledám regály, jestli tam má pánské časopisy, nic, a najednou jsem našla ve staré krabici divné papíry. Nějaké Gremoiere pape Honorius, takové čmáranice, fakt divné... A tak jsem přišla, co mám tedy jako dělat? Tohle už s kamarádkami nevyřeším..."

      Terapeut najednou nadskočí a úplně změní hlas do překvapené lidské polohy: "Ježiš pardon, jste tu dlouho? Mě bolela hlava, tak jsem si tady našel v knize Papeže Honoria, že stačí zvolat: Millant, Vah, Vitalot a tři pátery... Z těch brufenů už mám skoro zánět žaludeční sliznice, víte?"

      Ženská se rozlítí a řve: "Vy jste úplně neschopnej ignorant, končím s Vámi," práskne dveřmi a prochází čekárnou. A tam jí najednou zaujme mladší intelektuální muž, trochu zkroucený melancholií, něco čte, určitě je objednaný na terapii. Žena si tak řekne, že by mohla zašpásovat, trochu se pomstít manželovi, zkusit nějaké dobrodružství, jak se píše v Elle. Přisedne k nesmělému pánovi, jenž působí jako submisivní typ, velmi blízko a koketně jej osloví: "Co to čteme? Řekneme si u kávičky, až to tady skončíme?" Pán trochu zaskočeně: "...ále, Honoria. Najděte si nějakého ožralu, já bych Vás nudil vší tou daseinsanalytickou pravdivostí..."

::: Ľadová kráľovná :::

4.12.2021

Ľadová kráľovná, v posteli zomdletá,
presmutne z okienka krajinu obzerá,
sneh ešte nespadol a vtáctvo odlieta,
a lístie zotleté vo vetvach umiera.

Neboj sa, kráľovná, aká si pekná,
keby snáď nespadol, priveziem z Česka
v hrstiach či náručí, ak nie je únik,
naložím najlepšie - plný ho fúrik.

::: Warmetalista roku 2021 1/2 :::

3.11.2021

      Před nejmenovaným kulturním palácem v Praze stojí kulturista v saku a odhání lidi z chodníku. Přijde hubený pán v dlouhých kalhotách a chce projít dveřmi. Kulturista pěkně zostra: "Co blázníte? Kam si myslíte že jdete?" Pán vřele odpoví, že na kulturní akci Warmetalista roku 2021 - soutěž pro nejtvrdší muže za posledních 500 let. Portýr se usměje a jemně varuje: "Tam v kalhotách nemůžete, tam Vám rozbijí hlavu popelníkem." Hubený pán velmi povzneseně: "Žádný strach, jsem soutěžící," a prokáže se speciálním průkazem. Kulturista začne utíkat a z dálky vyřvává, že si letí navýšit úrazové pojištění...

      V sále to hlaholí až bitevní vášní, občas letí pivo v kelímku, kdosi semtam zařve válečný pokřik, v různých částech sálu se strkanice mění na lokální pěstní bitky o čtyřech až šesti lidech. U jednoho baru sedí doktor sociologie v motorkářské vestě a povídá kolegovi: "Tak podle mého skromného akademicko-vědního odhadu je mediánem délky vousů tak 57 centimetrů, u šířky nohavic dobrých 45..." Doktor přírodních věd do sebe hodí dvoudecku vodky, chvíli analyticky přemýšlí, dlouze a strnule imaginuje, pak náhle zbělá vzteky, vycvakne ostří vyhazovacího nože a zařve: "Tak teď uvidíte hotové peklo, Vy parchante!" Brigádní servírka ječí hrůzou, střepy řinčí a křupou pod terénními podrážkami velkosti 47, barové židle jsou rozmetány, ozývají se duté údery do bitých hrudních košů, jako kdyby někdo hrál palicí na dřevěné sudy. Bývala by se rozhořela bitva o celý kulturní dům, kdyby zavčasu moderátor nezahájil slavnostní program. Všechny zraky se upínají pozvolna k hledišti...

      Moderátor pronese následujíc řeč: "Pánové, nebudeme se nudit formalitami, nikdo z nás asi nepřišel na čaj. Soutěžící budou přicházet po jednom, představí své válečné zásluhy, naše sedmičlenná porota," pokyne směrem k čestné porotě veteránů metalové scény (Joey DeMaio, Robert Ellsworth, Jairo Guedz, Sven Atle Kopperud, Trey Azagthoth, Aleš Brichta, Ondřej Husák), "je namístě ohodnotí na škále 1-9, největší součet vyhrává. První cena je vratka registračního poplatku. Celkem jsme vybrali na vstupném něco přes 80 milionů korun, což by mělo stačit na úhradu poškození interiéru a přilehlého okolí... A tímto vyzývám prvního soutěžícího! Prosím o představení své životní práce..." Hvízdání a ryk, ostře blikající osvětlení, ticho jako v hrobě...

      1. Klasický pívař od pohledu v tričku Warbringer: "Tak já beru invalidní důchod na agresivní deviaci, takže vstanu ve dvě odpoledne, dám si svých 15 na náladu a jak začnu vidět takové to černo, rychle vyběhnu ze Sport baru a biju, napadám všechno, co se hýbe... nic si nepamatuji, vzbudím se na CPZ - tam už mě chlapci znají, vždycky jim tam spravím napouštěcí ventil na sanitě nebo vyměním těsnění na sifonu, dřív jsem se učil na instalatéra, takže něco za něco, a nějak se už vždycky domluvíme... Tak papíry na to mám..." Porota: 2 4 3 5 4 3 3

      2. Chlap s nápadně malou výškou postavy, ale výraznou šířkou, zejména v dolních končetinách: "Já moc agresivní nejsem, ale mám morfologické postižení cévního řečiště, takže když si dám šest kofol, tak mi i rupnou nohavice. Takže chodím v kraťasech i v zimě a mám dost velký respekt, pokud se někdo chce hádat, tak jenom zvednu ruku nebo se nahnu dozadu a nakročím. Rád si poslechnu dobrý Trash, ale nesmí se tam moc řvát, jsem spíš na poctivé rezavé riffy staré školy..." Porota: 4 5 3 3 4 5 4

      3. Starší rocker v motorkářské vestě, který se drží za hrudník a má dlaň od krve: "Já učím patnáct let sociologii, studenty učím vidět za číslem člověka a řeknu Vám jediné, s nástupem pokročilých komputerů to jde tížeji a tížeji, a teď už musím na chirurgii, tak mě omluvte..." Porota: 7 4 5 5 6 5 6

      4. Svalovec v kickboxerských trenkách: "Muay Thai, údery loktem jsem se učil v Thajsku, metal jsem nikdy neposlouchal, při tréninku i boji musím být absolutně koncentrovaný, v ringu jde o všechno, ale tajemství spočívá v bambusu a vnitřní světelné síle, musíte pochopit princip vody!" Porota: (chvilku na sebe zmateně koukají) 6 5 5 3 6 5 3

      5. Hubený pán v kalhotách intelektuální tváře: "Stručně bych vedení války nazval vzdušným uměním, strategie davu nebo i boj jednotlivce znamená cit pro energii a tlak, čím jemnější je tento cit, tím smrtelnější mohou být protiúdery na slabá nevyvážená místa. Je osvědčené pozvolna osekávat slabá nechráněná místa a oslabovat celek, konečný útok musí být veden s maximální jistotou a přesvědčením v úspěch, ovšem odvážný a chrabrý risk může být použit v krajních defensivních případech zoufalství a leckdy může zamíchat samotným osudem. Ale jak říkám, počkat, vnímat, lehký odpor, reagovat s chladnou hlavou... Warmetal může působit jako ladící stimul, ale v pokročilé strategické simulaci se stává rušivým." Porota: (chvilku na sebe zmateně koukají) 6 5 5 3 6 5 3

      6.Podivně uhlazený pán s knírem, v modrém společenském obleku: "Dovolte, abych Vám představil náš politický program. Jmenujeme se krátce "M" a máme jediný společenský cíl, jehož naplněním strana zanikne, jedná se o definitivní a doživotní zákaz výroby, držení a používání fénů na vlasy." Porota: (ještě více na sebe zmateně koukají) 1 2 2 1 2 7 3

...po tomto sdělení moderátor vyhlásí přestávku...

::: 600 let od bitvy na Vítkově :::

5.8.2021

Uběhlo neskutečných 600 let od bitvy na Vítkově, ale válka stále neskončila, ba dokonce ani nemění kulisy – jako malý národ musíme nadále uplatňovat defensivní taktiku bunkrů a opevnění. Zbraně nepřátel jsou v podstatě stále stejné – lež, přesila nájemných mordýřů a ohnivé šípy (v dnešní době s lepším zaměřovačem). Stačilo opevnit sruby a svou duši pravdou v Bohu, pak se jako o skálu rozbije každý proradný voj, i kdyby měl statisíce škorpionů s vrtulemi a houfnice velké jako sila na obilí.

Před silou pravdy se každý meč nepravosti ohne!
Jako přímý potomek Jana Žižky si pamatuji, i když jen očima mladého chlapce, že nás nejprve chtěli napálit. Tu přitáhl nějaký proradný mnich pod kopec a zběsile mával bílým praporem, oči měl podlité vodou a zlé jako žábě se podobající papež, jako by toužil nejen po lidském mase, ale i duši. Rekové na srubu z hrubě otesaných klád sklonili palných zbraní, opřeli se o cepy a volali svého velitele: „Hle, posel přichází!“ Mnich, celý udýchaný a rozedraný, aby snad vzbudil lítost a soucit, mával rukama a křičel: „Zanechte toho řádění a slyšte, v předvečer konce světa na všechny padl mor, a tak se musíte do krve píchnouti šídlem napuštěným slinami biskupů, jen tak zavládne mír a ve společné jednotě nebudeme již padat v bratrovražedných válkách!“ Hrdinové volali: „Zažeňte toho psa, nebo dostane koulí!“ Pouze Jan Žižka zůstal vážný v zamyšlení, kolem něj se rozprostřela zář a mnich v údivu zůstal jako kamenný. I pravil hejtman: „Kápni božskou, z čehož jste připravili lektvaru?“ Mnich, celý rozechvělý, boje se nyní Boha nežli svých pánů, zakřičel: „...z vařených kozlů a zavražděných neviňátek!“ Pak vysvlékl kutnu, třikráte ji podupal a utíkal jako šílenec nahý kamsi do polí, ale ještě zakřičel: „...ale mohli jste vyhrát nové škorně v karetním losování!“ Na to se spustil tak burácivý chechot obránců, až se začaly otřásat samotné kameny valu. Zbrojnošům tím řehotem padaly helmy jako hrnce neklidné hospodyni, lomoz a třesk se nesl kopcem, utrhl se jeden z vozů a řítil se přímo na ležení Míšeňských. Ti v hrůze, že jsou napadeni jízdou, vybíhali ze stanů a z pod plachet, mnohdy beze zbroje a tak zmatení a překvapení, že se jich dobrých šedesát pobilo navzájem.

A dál už to známe z kronik, ale odkaz zůstává – o to více, že se blížíme skutečnému konci všeho zla světa.

::: Sudy éterického benzínu :::

12.6.2021

Sen každého mazaného programátora - naučit řádky kódu nejprve popíjet ze sudu, aby se pohnuly k činnosti, začarovat do nich energii skutečné lidské práce a umožnit kreaci všeobecnému lidu, aby garantoval spotřebu a vytvářel princip oběhu, směny - tedy život sám. V roce 1921 jste mohli jezdit s koňským povozem v klobouku po městě a odlít si benzínu leda z lahve lékárníka, k čemu nějakou železnou příšeru, platit kováře a pěstovat fíkovníku na kola? Upínat zrak k motorům mohli jen blázni a podivíni umatlaní kolomazí... Stačilo znárodnit grunty a brzy si každý v rozkvětu ekonomie mohl pořídit motocykl. Dnes je projevem trhanství jezdit v pětimístném automobilu ve více než dvou lidech, v benzínovém krámu můžete koupit žemli s kuřecím žíhaným masem nebo limonády s tak divoce pomalovanými plechovkami, že je nerozeznáte od motorového oleje - k čemu tedy nějaké Bloky?

Už jsi načepoval před velehorami?
Jelikož se historie ráda opakuje, aby neochudila nové generace duší o podstatnou životní zkušenost, můžete brzy očekávat stranické příslušníky ekologického Nového světa na elektroběžce, kteří Vás ztrestají za vlastnění majetku jeho odejmutím pro blaho society. V Blokové databázi bude nesmazatelně kolovat psychologický profil Vaší duše s úředními záznamy - běda, jestli patříte spíše k filosofům, na ulici nevydržíte nálety automatizovaných vrtulníčků (s protokolem: "vyhledej a sužuj") s žihadly škorpiona a do nízkonákladové továrny pro disent raději půjdete kanalizací. U výlezu bude čekat parta výrostků s železnými tyčemi, chtějíce Éteru pro virtuální oblečky kuběn v Decentralandech, nepůjdou pro rozbití hlavy daleko, zcela bez soucitu a lidskosti - neboť nezažili mravouku v dobách rušeného školství. Tehdy stačí sáhnout do rezervy starých dobrých časů roku 2021 a lotry uplatit pěkně po barbarsku Ethereem...

Blokové řetězy jistě umožní i nápaditější využití, nežli jen kramaření ultimátních sekyrek ve VR mordýřských hrách nebo prosté zadržování hodnoty ze spekulace. Můžete si naprogramovat manželskou smlouvu, kdy v případě připálené pečínky v chytré troubě žena zaplatí Fee v dronové restauraci, vytvářet kyber sekty s inteligentní pokladnicí, která nováčky oloupí a mistry obohatí, můžete si naprogramovat svůj důchodový systém zamknutých žetonů, které Vám Éterový stroj začne nadělovat dle úbytku kognitivních sil. Prostě bez sudu paliva nelze jít dál s dobou...

::: Otázka Krypto-náboženství :::

25.5.2021

V roce 2021 už lidstvo věří v Jediného Boha - Ejn Sof - Nekonečného, je mi ctí být svědkem procitnutí národů, byť se drobné detaily možná ještě doladí několika mezikontinentálními raketami -> v konsensu se občas musíme něčeho vzdát, abychom získali Vyšší celek. I zarytí atheisté zjišťují, že tak strašlivě mrtvá a prázdná hmota je organizována podivnými silami na pozadí, při jejichž rozkrývání se jen poodhaluje závoj zmíněného výše... Stačí se zastavit a vnímat obyčejné "bytí tu" - ducha ukřižovaného (spoutaného) na logu Tetheru, pokud nemáte poleptanou šroubovici, musíte to cítit i bez meditací, proud je silnější...

O co se ale, my - hašteřivá stvoření, budeme přít? Na fotbal si už nikdo nevzpomene a válečné hry už ani školáci nerozebírají o svačině, školy pozbývají smyslu, kdo by tam marnil čas? Už se ani neperou hiphopeři s hardcorem, metal zní důchodové generaci v paměťových stopách, možná pár vousáčů hraje za pár stovek do kamery. Politice již nikdo nevěří -> žabovitým humanoidním hologramům, nestojí za rozbitou židli o hlavu v restaurantu. Moudré nikdo neposlouchá, jsou složití a jen pokládají další otázky, lepší si najít instantní pravdu na drátě. Čím tedy žít? Spekulacemi!

Pohoří v dohlednu, návršní pastviny býků!
Při vstupu do sféry uctívání "prázdna" je potřeba vybrat si srdcem, nikoliv rozumem a vědeckými úvahami - všechno je marnost. Jsi opulentní chamtivec, kterému stačí líbivé zlatavé obrázky a jistoty, a tak syslíš? Nebo věříš v cyber fanatismus a absolutní totalitu Saturnu, u které nesmíš chybět z principu, přestože Tě zahubí? Možná jsi vodnářský typ - a tak kupuješ lištičky, ufony, algoritmy, všechny je kombinuješ, přeléváš z jedné nádoby do druhé a transformuješ svět hravostí. Možná jsi jako dračí čaroděj Sandro - a všechny nás jednou nakopeš pod emocionálním vlivem Cardana do kostrče. Možná ses nenechal zlákat a Tvé srdce zůstalo čisté, za každý spálený strom pro počítače pobydeme v sirné tůni celý dřevitý věk onoho a Ty budeš s anděli Pána pozdvihávat napravené k pramenům.

Vyberte si, je to jenom kosmická hra...

::: Seriosní rychlokurs obchodníkův :::

Pokoušet plutonické sféry burzovních trhů může pouze tarotový hrdina na svém válečném povoze, který vyměnil „polarizované“ sfingy za býka a medvěda, neboť obyčejný člověk skončí pravděpodobně usmýkán v příkopě po prvním výkyvu trhu. Odvaha se v boji cení a tajemství válečníka je bezprostřední vydání se možnosti zemřít – teprve pak přichází absolutní svoboda ke smělým činům, kterým štěstěna přeje, o to více, byl-li i bojovník připraven životním výcvikem a šněrováním částí zbroje, dokonce nešetřil ani olejem na leštění ostří, což by se mohlo nabízet jako zbytečnost v bitvě o starý zablácený hrad, ale možná právě taková magická pečlivost odlišuje šlechtického rytíře od krčmového žoldáka.

Vstříc lepším Etherickým zítřkům!
Co by takové mytické filosofování mohlo přinést dnešním kryptotrhům? Pobláznění trhovci vybaveni pověrčivými geometrickými konstrukcemi a zběsilými teoriemi o psychologii davu soustředí své chaotické síly do binárního kolbiště, které otřásá zemskou osou samou chamtivostí a divokostí! Ty tam časové, kdy kupec musel naložit káru zelím, projít loupežnickým hvozdem a pak do noci vyřvávat svou cenu a ještě zaplatit celníkům u brány. Dnes se zelí ve zkyslém nálevu valí rovnou z továren hladovým davům a obchodováno jest éterické nic, které musí projít standardizovaným loupežnickým systémem poplatků za pohodlnost, aby si to pak pořvávalo svým životem klidně celou noc. Jaké jsou zákonitosti růstů a krachů? Proč by se chaos měl vůbec řídit nějakým pravidlem, poslouchat predikce, výpočty a křivit se podle lidských úvah?

Já osobně aplikuji strategii „krypto-alpinické-epoché“ – což znamená, že se nezkaleným zrakem teoriemi a svazujícími znalostmi o chování trhů, již vůbec nerozptylován zbytečnými informacemi o lokálních katastrofách světa, podívám na křivku pohoří a intuitivně zvolám: „Hle, kulovitý kopec v mírné krajině!“ Tehdy nelze očekávat průrvy a propady, podsaditá základna a mírný svah dolů, travnaté louky a úrodné roviny lákají hladové býky na pastvu. A jak si tak býložravci mírumilovní nacpávají bachory, pocit hojnosti a optimismu láká investory – lidská duše se stane býkem a chce růst, křivky letí nahoru, vzniká panika, že kdo nenakoupí, bude se po zbytek života proklínat za promarněnou příležitost zbohatnout! Všechna pozornost se soustředí na obchodovanou položku, derou se poslední opozdilci a na reliéfu vzniká zubaté pohoří se strmým výstupem. Býci se vydávají do velehor, kdysi to zvládli i slonové v čele s hrozivým vojevůdcem, jenž z Říma mohl učinit chýši na dříví. Začíná mrazivá metelice a postup se zpomaluje – lidské duše začnou šílet: „Nezvládneme to, bublina praskne!“ Býci nemají v ledových horách potravu, začnou se požírat a stávají se ledními medvědy, kteří touží po mase a čerstvé krvi. Bestie se vrhají jako lavina sněhu směrem dolů, aby požraly všechny býky pasoucí se dole. Obchodníci blázní strachem ze zchudnutí, prodávají všechny draze nakoupené hodnoty a bědují a lamentují na život… Kdo nezažil, může se vysmívat takové pošetilosti! Klíč spočívá v opačné reakci na reálný duševní stav – býkům ve velehorách, stejně jako spanilým děvčatům, nepůjčovat platební kartu, lépe jít trénovat Tai-chi a ledový klid, vydržet nápor neklidu a naopak - lední a želé medvědy skupovat vždy jako o život po vagonech ve slevě! I ve skutečném životě je totiž všechno naopak – a opaky jsou jednotným celkem, tajemství se nabízí v kočírování, i dieselovou příšeru lze totiž uřídit malíčkem...

::: Královna kočičích tokenů :::

Přízračná žena z černého éteru zjevila se na papíře s touhou otisknout se do Řetězů, prozatím se bude muset spokojit se "sítí2".

::: 200 tepů za minutu :::

V současných kryptoválkách o Ethereum, kdy se Blokové řetězy doslova taví davovou profitovou hysterií a z uhelných elektráren se line černý dům, v jehož kyselosti blázní nebeská atmosféra a ze slunných jarních dnů Velikonočních by se mohla stát obchodní příležitost investovat do barelů s krémy proti omrzlinám s 6,05 APY, jsem měl nutkání zkontrolovat svůj pověstný Kryptopunkový tokén. Ruku na srdce, ten hřejivý pocit, že stvořený algoritmus je živý a rozmnožuje se sám od sebe z ničeho, to je zážitek božské Kreace ve svém principu, který pochopí jen nastávající matky nebo programátoři po dvou litrech sladké limonády, jejichž mozek přivedl z říše idejí pohyb pixelům v podobě vraždících mutantů...

Bez herního kardiostimulátoru lze předpokládat okamžitou smrt!
Něco v peněžence zaskřípalo a zjevil se nadlidský zůstatek, který ve své rozumové podstatě nemůže zafungovat ve veřejné účetní knize, přesto srdce instinktivně zabušilo pod vládou ještěřího mozku -> kdybych neměl naběháno pár kilometrů po stísněné zimě, mohl jsem vydat zvuk hodný hlavního hrdiny ve hře HROT (viz níže v Blogu). A pro pocit hravosti jsem nemohl nezkusit prokliknout transakci, proměnit elektrickou iluzi na jiný stav energie - třeba na výtržnickou autonomii... Představa lomcování s popelnicemi za bílého dne, vědomé zdržování autodopravy a nedodržování etikety v komunikaci, kdy by se společenské sankce splácely rovnou v Blokovém řetězu se solidárním individuálním příspěvkem BAT, toť sen každého Kryptopunkera!

Těžko říci, jestli idea kódovaných kontraktů a směn přinese blaženost lidstvu nebo jen soužení a pouště po uhelných dolech, ale rozhodně stojí za to přemýšlet o astrologickém principu Uranu jako další vývojové etapě, případně lidského pokušení, kterým je třeba projít k univerzálnímu osvícení, pokud možno bez srdečních kolapsů a bez ztráty návyků slušného chování...

::: Manifest kryptopunkerství :::

Všechno to začalo nebeskou konjunkcí na přelomu roku 2020/2021 - Saturn a Jupiter dávali tušit, že se počíná nová epocha světa v kulisách zborcení starých řádů, ve strašlivých porodních bolestech lidských duší, pro která změna přichází příliš nečekaně a prudce. Nebeský Vodnář vylil džbán podivností na svět, doufejme, že se soucitem a záměrem dovést nás blíže nebi, neboť kdo by si dovolil smýšlet rolnickou moudrostí v těchto podivných dobách, kdy se ještě voda nevsákla, nýbrž se mele na povrchu zkalená špinavými usazeninami a hledá poslední neucpaný kanál do stoky, mohl by se kroutit vzteky a trhat věrný slamák. Starý řád začal požírat svůj lid, jako zlý vládce, před jehož hněvem utíká poddanstvo v hrůze o život, neboť staví šibenice a z jeho podzemních mučíren se line čím dál větší nářek - "byť pro dobro lidu". Celníci sveřepě obsadili cesty, blaze bohatým v povozech, blaze chudým v kobkách - lahve od lihovin vytvářejí nová pohoří u popelnic.

Kdo má rozum, postavil si minimálně desetijádrovou archu, kdo ho měl před konjunkcí, tak s nůší na zádech vykoupil na tržišti med, ruční nářadí a GPU. Koho by napadlo, že v novém světě platí opačná, Vodnářsky podivuhodná, pravidla - do továrny aby se nevolník plížil nocí, sedět vedle hučíčí změti drátů, větráků a bědovat nad tím vším žárem elektřin - to je jako stát blíže kormidlu k lepším zítřkům. Chamtivost byste, drazí čtenáři, nožem neukrojili, o to méně pocit, že lokomotiva s vagóny příležitostí je přetížená - ale třeba někdo spadne do pražců a uvolní své místo!

Investice skončila katastrofálně, token s 0.00 APY, zřícení kosmonauté, atd...
A takto jsem zahájil svou cestu Kryptopunkera - nejprve s opatrným záměrem něco si přečíst, později sáhnout si na skutečný Éter - a opravdu, je to nic, a přece cosi iluzorně skutečného! Odepřel jsem si blaha v přítomnosti omezením pochutin, na topinkách s cibulí oddělil ušetřenou částku životního minima pro investiční záměry, přiložil plastovou kartu, jež rozhoduje o bytí či nebytí v světě, k superpočítači Blokových řetězů, jen to zapráskalo! Ani sám ďas by neskočil po duši morálně oslabeného tak divoce, jako tato tajuplná inteligence po penězích! Chvíli se to tvářilo přívětivě - obrázky kosmonautů a pozvánka: "Pojď do Nového světa, budeme všichni kamarádi v společnosti rovných příležitostí!" Dalším lákadlem byla modla doby "pasivní příjem" - sen každého pyšného alchymisty, který by se chtěl od světa distancovat algoritmem, který by přímo v realitě zhmotňoval tašku s nákupem a splácel úvěr. Vnitřní hlas děl: "Investuj, dokud nespadne hliníková klenba!" Prozření bylo zcela opačné - stál jsem na špatné straně nůžek - to málo se proměnilo v nic, návratnost (za převodní poplatky a svou neznalost obsluhy sterilní, přísně logické stránky MEW) bude odhadem za x00 000 dnů, takže někdy v třetím tisícíletí? Ale dejme tomu, že nejen chlebem se člověk učí, ale i chybami - a než platit otravný kurs pro "dynamické spekulanty", bylo smělé zkusit si sáhnout na plotnu rizika samostatně. Počítače jsou nemilosrdné - protože fungují, a jsou tak vymyšlené, takže už stačí jim jen lépe porozumět... Jako nejlepší způsob těžby kryptoměn je tedy v současné nelehké době psaní investičního blogu na akademické úrovni, punkové žebrání na internetu a proměna reálné mzdy na krypt.

Buďte opatrní a nemáte-li (32 x 40 000Kč) na Éter 2.0, na rentiérství zapomeňte, zednickou prací vysloužíte si zalíbení u Boha spíš! A mě čeká asi koupání v sirném jezeře za vytěžených 51 Callistů počítačem, ale až Archandělovi Michaelovi ukáži osobně Token 0.02 aETH, jehož stvoření stálo 0.04 a možný výběr bude za "kdoví kolik", řekne: "Punkeři mají do nebe dveře otevřené!"

::: Motivace zaměstnanců pokročilými psychologickými nástroji :::

Sejdou se špičkoví manažeři lidských zdrojů, aby porovnali efektivitu organizace práce:

      1. Plešatý testosteronový cholerik v růžové košili říká: "Ráno se pohádám s manželkou, která mi vyhrožuje rozvodem, pokud nezajistím nové SUV, takže si vyberu podle nálady oddělení, tam si vyžádám dokumentaci a jedu prstem, dokud nenajdu překlep nebo špatné orámování tabulky, hodinu řvu, urážím lidskost podřízených a vyhrožuji degradací na horší práci! Pak si jedu vybít zlost na squash... Výkonnost stoupne v týdnu o 64%, ale přinese to 1 den nemocenské v měsíci, jednou za pět let kolaps zaměstnance, jednou za 10 let sebevraždu ve firmě..."

      2. Pohublý manažer psycholog: "Nesmysl, lidé potřebují cítit zájem a respekt - to já přijdu do kanceláře, povolím si kravatu, poděkuji všem za dosavadní práci a vyslechnu si v uvolněné atmosféře všechny nedostatky ekosystému oddělení, které by před autoritou nezazněly! Dozvím se bez nátlaku většinu podstatných soukromých informací, podle kterých pak na poradě vedení určíme vývojový směr. Slabé články nenápadně přesuneme na méně odpovědnou práci, stabilní upevníme, svobodným dívkám, které se začnou podezřele radovat z nového vztahu, nenápadně aktualizujeme dodatky pracovních smluv pro případ mateřské. Výkonnost sice klesne o 10% vlivem pocitu bezpečí, ale průběžnou optimalizací udržujeme celkovou eficienci týmu ve slušných číslech."

      3. Futuristický mladý vizionář sirianských rysů v obličeji jen kroutí hlavou: "Já přijedu vyspalý v 11:00, dám si smůtý, zacvičím si hadí jógu, pak se jedu projet na hůvrbordu po kancelářích nasát atmosféru, pak si vychutnám fértrejd kávu a napíši nové strategické myšlenky na intranet - zejména o zavádění robotizace a potřebě se vzdělávat v oblasti průmyslu 4.0! S nikým se nebavím, všechno funguje samo, staré nepružné konzervy odejdou přirozeně, přijdou mladé ohebné duše s mnoha nápady na inovace. Zvyšuje se ale spotřeba elektřiny, protože vedle každého kávovaru je RIG, který generuje kávový fond tak, aby byla pro všechny zdarma!"

      4. Postarší filosof, stará škola, je trochu uražen: "Urážíte moudrost zralé zkušenosti, pane kolego! U nás jednou ročně uspořádáme filosofickou konferenci, pozveme paní Hogenovou, která přijede na bicyklu a povídá nám o človíčku, o úvlasti a řece zapomnění. Je to šmrncovní dáma, která ale jaksi stále nepochopila, že definice "být In" je důmyslně vysvětlená v starých dobrých prvních dílech Monster High. Efektivitu pak naše oddělení nesleduje, chováme se k sobě s respektem a pracujeme jedni pro druhé v důstojné symbiose!"

      5. Saturnský kyberkněz v černém plášti s VR na očích nic neříká, jenom roztahuje prsty a říká číselné sekvence, kterým nikdo nerozumí, ovšem na sdíleném grafu jsou čísla efektivnosti práce maximálně absolutní. Cholerik se šeptem nenápadně ptá psychologa: "Co to je?" Psycholog odpoví: "Nevím, tohle jsme v roce 2011 na UK neprobírali..."

      6. Jako poslední promluví vousatý muž s páskou na oku, ve středověké tunice, o kterém nikdo neví, že by byl kdy na pozvánce: "Nyní palcátem ztrestám chamtivost, kuběnám drahé kožichy, zedník aby padl do malty hladem, já, pro mnež by muži bez žoldu zmřeli!"

::: Hrot :::

Proč takový název?
Filosofická otázka - co tahle hra nabídne zrozencům 90tých let a mladším? Hodně hnědé grafiky, strohého minimalismu a zrůdy poslušně nabíhající do hlavně kulometu, hrdinnému reku za rohem číhaje. Jakoby tajemný autor-nostalgik uctíval Blood 1, Half-life 1, Quake 1, to vše v kulisách ojediněle tísnivé doby národa našeho, kdy se v zimě holínky vycpávaly novinami Rudé Krávo nebo Lidová Demokreatura, ale byli i tací, kteří měli bufy z Túzexu - obvykle obchodovali se zelnými hlávkami nebo uzeninami horší jakosti, které na noc namáčeli do vany (maso se nafouklo, gothaj byl těžší, atd...). Tahle hra je o duši - dobře, je potřeba trochu práce a rutinního load/save na vyšší obtížnosti, ale pro standardizovaného "mistra ruky" žádný vážnější problém (rychloběžci to určitě prolétnou do hodiny), poctivá práce je pak odměněna ďábelským humorem v podobě roztomilých překvapení a legrácek, které jsou vlastně pro hru nepodstatné, ale stávají se právě onou kořenící esencí, proč si tuhle kultovní obludnost zahrát a věnovat jí kus lidského života na úkor svých bližních! Závěrečná mise první epizody začíná být vážně strašidelná, když se po zničující bitvě trocnovských rozměrů s posledními náboji ztrácíte v šeru podzemí, blíže se hmatatelné prapodstatě všeho zla na světě... Ale to už prozrazovat nebudu... Jen si říkám, že hrdina zavražděný těžkooděncem nesvaté říše bolševické by mohl v smrtelné křeči zařvat něco více od plic, nežli jen "e!"... Co třeba: "Hb, hb hbuuuéééé?" Uvidíme (tedy snad uslyšíme) v dalších epizodách! Pro každého Čecha a sběratele 3D střeleb vlastenecká povinnost, pro chlapce z jiných krajin spíše jako studijní materiál xeno-folklórů, pro dívky jakékoliv národnosti zákaz - myslím, že ohavné létající hlavy a koně s plynovou maskou v podvědomí nepotřebujete uchovat, neboť kojené dítě by mohlo míti smrť z takové příšernosti! Vlastně omyl - pro odvážné dívky psychotypu "PC ještěrka" je v samotném epilogu hry přichystáno určité textové poselství..., s trochou podšité nadsázky mohu veřejně poodhalit, že je tam vysvětlené kouzlo lásky, kterým každá žena dokáže očarovat jakéhokoliv muže k poslušnosti, aniž by znesvětila svou počestnost!